Alice Nellis
Režisérka
Jak jste se dostala k námětu na kriminální seriál? Co tomu předcházelo?
Předcházela tomu otázka Kláry Bukovské a Ondřeje Zacha, producentů z Primy, jestli mě nenapadá nějaký námět na kriminální seriál s širším ansámblem. Líbil se mi nápad, že i zkušený kriminalista musel někdy začínat. Je to lidsky zajímavý moment. Když jsme o tom námětu začali přemýšlet, vloudila se tam myšlenka – co kdyby tam těch mladých bylo víc? Pak jde nejen o to, že když je vás víc, můžete si pomáhat, ale jste pro sebe navzájem také konkurencí. Oddělení vražd na začátku seriálu prochází tvrdou zkouškou, díky níž musí nabrat několik adeptů. Střet generací, zkušeností, různých světů, to je podle mě živná půda. Ty postavy mohou být zajímavé, nemusí se jednat o dva staré parťáky, ve dvojici mentora a mladšího kolegy je ta dynamika úplně jiná.
Jakých témat by se ten generační střet měl dotýkat?
Generační střet se dotýká téměř všech témat. Třeba v tom, že starší generace má pocit, že ten svět zná, mladí jsou blbí a oni jim mohou něco předat. Mladá generace si v podstatě myslí to samé, akorát z jiného úhlu. Když se ale obě generace dokáží domluvit, navzájem se hrozně osvěží.
Vycházeli jste při psaní seriálu ze skutečných případů?
Ve dvou nebo třech případech jsme vycházeli z toho, co jsme četli v novinách. Vždycky je to jen takový střípek, některé případy měly pozadí shodné s případy, o kterých nám vyprávěl náš poradce. Většinou jsme si z toho vzali jeden motiv, jenž jsme pak museli do toho příběhu rozvinout.
Když zmiňujete poradce, jak probíhá taková spolupráce? Radil vám skutečný kriminalista?
Těch poradců je většinou víc. Potřebujete někoho, koho se ptáte na práci na oddělení operativců, vyšetřovatelů. Někoho, kdo vám radí ohledně soudních záležitostí. Někoho, kdo vám radí, jak se chovat na místě činu. To, jak funguje vyšetřování, je o dost jiné než to, co známe z cizích detektivek, ten postup má úplně jiná pravidla. Je to osvěžující, najednou vidíte někam, kam se běžně nedostanete, a to je velice inspirativní.
Když si poradce přečte scénář, jak velké jsou pak ústupky, když přijde střet příběhu s všední realitou?
Poradcům celé scénáře nedáváme, nejsou to dramaturgové. Oni mají samozřejmě zkušenosti, ale pro nás je důležitá dramatická linka. Snažíme se ptát na konkrétní věci a nezahltit je tím ostatním. Snažíme se respektovat jasnou realitu, ale pořád je to fikce a za konečnou podobu odpovídáme my.
Prima produkuje poměrně dost kriminálních seriálů. Hledají se u nich způsoby, jak je navzájem odlišit, nebo se dává důraz na to, co naopak u jiných seriálů funguje?
V takových procesech většinou nefiguruji, nicméně producenti z Primy byli natolik moudří, že věděli, koho si objednávají, a tak byly takové zásahy naprosto minimální. Přišli jsme s návrhem toho, co si představuji a oni řekli: „Ano, to chceme.” Asi by mě moc nebavilo stavět seriál tak, aby byl stejný nebo odlišný od něčeho jiného. Jde mi o to, aby mě to bavilo, aby ty případy fungovaly logicky i lidsky, aby to bylo chvílemi zábavné a aby člověk s těmi postavami žil.
Jak rozdílnou představuje takový seriál zkušenost oproti filmům, nebo třeba oproti Pustině?
Na Pustinu, která byla takovým prvním velkým českým seriálem HBO, jsme měli více času a prostředků. U Mladé krve jsme zase od začátku věděli, jakými prostředky disponujeme. Věděli jsme, co chceme a dokážeme natočit. A samozřejmě je ta seriálová tvorba rychlejší co se týče provedení. Člověk na to musí přistoupit a snaží se to udělat co nejlépe, jinak to nemůže dělat. Někdy je to skoro pracnější, když to chcete udělat fakt dobře.
Podívejte se také na nejlepší krimiseriály podle Kinoboxu.
Zdroj: Kinobox
