Druhý Král Šumavy je temnější a drsnější. Má nakročeno k perfektnímu zakončení Hasilova příběhu

Kreativní rozhodnutí ušetří divákům čas, bohužel ale může trochu narušit původní koncept druhé části. Tři epizody nové řady jsou totiž natočeny tak, aby variovaly a zrcadlově převracely prvky, jež jsou příznačné pro první sérii. V duchu trilogií je původně prostřední řada temnější, bezútěšnější a intenzivnější, což se projevuje na novém prostředí, v němž se Hasil pohybuje, i na práci s postavami, které druhou sérií dostávají větší prostor. 

Konec první sezóny zastihl Josefa Hasila (Oskar Hes) v nezáviděníhodné situaci. Zraněný, vyčerpaný a zatčený převaděč se nyní ocitá ve vazbě, kam ho dostal jeho nadřízený Podzimek (Jan Jankovský). Čekají ho brutální výslechy, předem rozhodnutý soud a poslání na nucené práce v uhelných dolech. Jeho strádání a neustávající boj o svobodu doplňují osudy dalších postav – jeho milé Marie (Gabriela Heclová), která má před sebou jako svobodná matka na vesnici konce 40. let nehezké životní vyhlídky, bývalé milenky Vlasty (Kristýna Ryška), toho času na útěku před zákonem, nebo esenbáka Mlíka (Denis Šafařík) začínající kariéru u nového útvaru vedeného Podzimkem.

Zatímco první série se soustředila na Hasila coby hlavního hrdinu a akce ostatních charakterů se vztahovaly k jeho rozhodnutím, druhá řada jde cestou kolektivního hrdiny. Oba koncepty – ústřední protagonista a kolektivní hrdina – slouží k vyobrazení stávajícího společenského systému. Interakce Hasila se všemi jeho složkami – kolegy esenbáky, emigranty i obyčejnými občany – zajišťovaly pohled na daný fikční svět skrze jednu figuru, zatímco kolektivní hrdina ve druhé sérii mění Hasilovu perspektivu za perspektivu dříve vedlejších postav.

Díky tomu je druhá série lepším psychologickým dramatem, které působivě vykresluje morální dilemata svých hrdinů. Každá postava se vyvíjí, každá zpochybňuje svá dosavadní rozhodnutí. Neznamená to ale, že by tím byla série rozmělněná nebo zpomalená, naopak jsou charaktery stále poháněny nutností přežít v čím dál více nepřátelském světě a dávají tak vyprávění potřebnou rychlost. Tím je druhá série intenzivnější a zajímavější než první, zároveň se tvůrcům povedlo rytmizovat jednotlivé oblouky tak, aby byl divák stále držen v napětí. Psychologické drama je totiž poháněno potřebou někomu pomoci, někoho oklamat, uniknout všudypřítomným bezpečnostním složkám, nebo mezi nimi alespoň najít své místo.

Obzvláště působivý je oblouk Mlíka, Hasilova bývalého kolegy. Představuje Hasilův protipól a jeho linie v mnoha ohledech zrcadlí Hasilův vývoj z první série. Na rozdíl od Hasila je ale Mlíko jedním z padouchů a jeho oblouk, navíc zachycený jeho perspektivou, patří k těm nejděsivějším momentům seriálu. O post hlavního záporáka se dělí s kapitánem Podzimkem, ovšem zatímco Podzimek představuje ze své pozice systémové zlo reprezentující režim, Mlíko ztvárňuje především pudové zlo, mnohem zákeřnější a nevyzpytatelnější, jak pozná jeho nový kamarád Ruda (Petr Uhlík). Denis Šafařík podává strhující výkon, jeho tichá, ale probublávající zlost v klidném prostředí skvěle kontrastuje s výkonem Oskara Hese. Ten hraje postavu s opačnými dispozicemi, vyjadřuje únavu a čím dál zřetelnější utrpení, přes něž musí být viditelný optimismus a energie k tomu, aby vzal osud do svých rukou. Hesovi se daří skloubit obě polohy a hrdinovi, který má přes zjevné fyzické vyčerpání sílu na plánování a vlastní intriky, poskytuje značné charisma.

Ve vykreslení obou protagonistů hraje i tentokrát značnou roli prostředí. Les, v němž hlídkuje Mlíko, vnímáme jeho pohledem a tím získává příroda, v níž se může skrývat přeběhlík a kde se může seběhnout cokoli, o dost zlověstnější kontury, jež jsou vzdálené od úlohy uklidňujícího útočiště, jaké poskytoval Hasilovi. Změna prostředí je ostatně obecně dalším prvkem větší ponurosti druhé řady. Hasil vyměnil ničím neomezený úkryt zeleného lesa za šedé a pusté prostředí vězeňských dvorů a uhelného dolu.

Zároveň v seriálu obecně ubylo práce v exteriéru a větší důraz je dán na sevřené interiéry, temné, podsvícené a s méně sytou barevnou paletou. Výměna uklidňujících exteriérů za dusivé interiéry se týkají všech postav a jejich oblouků. Marie vyjednává o vlastní přežití s ochotným, ale nejednoznačným straníkem (Jiří Mádl) v bytě, který vypadá díky rámování záběru menší, než ve skutečnosti je. Vlasta se na útěku schovává ve stodole a ubikace příslušníků SNB představují špatně osvětlené prostory, jejichž rozměry se dají těžko odhadnout. Nemluvě o temných dolech, kde jediné světlo poskytují olejové lampy. 

Obecně je druhá série takřka perfektním pokračováním a svým zvyšováním sázek vytváří o to zajímavější podívanou s postavami, na kterých divákovi záleží. Přitom vytváří důmyslné paralely k první řadě, ať už vývojem hrdinů nebo jistými body obratu v příběhu. Přiřazení dalších tří epizod, které měly původně představovat třetí řadu, by s konceptem temnějšího zrcadla mohla zamávat, nicméně minimálně první tři epizody stojí rozhodně za pozornost.

Podívejte se také na žebříček nejlepších českých seriálů podle databáze Kinoboxu.