Miroslav Krobot o dejvických šmejdech, zkáze divadla a saku

Kdy a jak vás a Ondřeje Hübla napadla myšlenka na realizaci seriálu o Dejvickém divadle?
Napadlo mě to po přečtení Ondřejovy povídky Dejvický šmejdi, která je o tom, jak herci Dejvického divadla prodávají předražené hrnce. Napsal jsem testovací díl a oslovil Ondřeje, jestli by ho bavilo společné psaní.

Věděli vaši kolegové z divadla, že připravujete seriál?
Soubor divadla byl průběžně u vzniku seriálu, takže všichni věděli, v jaké fázi se právě nacházíme.

Postavy herců mají skutečná jména, ale jak moc je seriál inspirován skutečností a jak moc je to umělecká licence?
Všechno, co se v seriálu děje, je skutečné.

Pokud nějaké scény vycházejí z reálných situací, jak se pak režírují? Mají herci přesné pokyny, nebo měli možnost improvizovat a být sami sebou?
Někdy tak, jindy onak.

Jak se liší seriálový Miroslav Krobot od toho skutečného?
V civilu nenosím sako.

Dejvické divadlo je fenomén. Víte proč?
Ne.

Seriál pustí diváky do míst divadla, kam se běžně nedostanou...
Uvidí zákulisí Dejvického divadla, jak skutečně vypadá.

V seriálu si děláte legraci sami ze sebe. Je pro vás jistou formou katarze?
Myslím, že se jako divadlo bereme docela vážně.

Co by bylo opravdovou zkázou Dejvického divadla?
Například kdyby do nás cestou na zájezd narazil na přejezdu vlak.