Recenze: Já, padouch 2 - další porce zlosynů a potrhlých Mimoňů

Animovaná komedie Já, padouch patřila k tomu lepšímu z animované produkce posledních let (pokud mluvíme o středním proudu, který nemá větší ambice, než že z diváků vyrazí nějaké ty peníze). Nebudeme si ale nic nalhávat. Důvod, proč se snímek těšil tak dobrým ohlasům, byl prostý - vděčil za to potrhlým žlutým Mimoňům, který podobně jako veverka v Době ledové působí jako osvěžující komediální vsuvky, žíjící tak trochu vlastním životem. Jaká ironie, že jsou vznikly díky nedostatku peněz, neboť studio původně plánovalo pomocníky lidštější, ale nezbyly na pokročilé animace peníze. A tak svět poznal podivné malé chlapíky se zatraceně nakažlivým smíchem.

Dvojka je jednička protažená kopírkou. Znovu se tu řeší banálním způsobem rodinné hodnoty, zápletka je spíše do počtu (v pohodě by vystačila na dvacet minut dlouhý skeč), Gru a jeho holky jsou "jen" odpovídajícími žánrovými stereotypy a ani nová postava agentky Lucy Wildeové s výborným hlasovým podáním Veroniky Žilkové díru do světal neudělá. Ale ti malí nezbedové!

Pořád umí být extrémně zábavní svou cartoonovskou zbrklostí, střelenými kostýmy a podivnou mluvou. Je v zásadě jedno, jakou hovadinu zrovna dělají, VŽDYCKY je zábavné je sledovat. Dokonce i natolik laciný fór, jako jméno šéfa Antipadoušské ligy Velezadka, dokáží svým podáním prodat.

O Já, padouch 2 tak do jisté míry platí to, co o jedničce: Jde o žánrovou oddechovku bez větších ambicí, která by skončila v propadlišti dějin, nebýt Mimoňů. Je proto jen dobře, že se aktuálně připravuje film, kde budou malí nezbedové v centru dění. Protože co si budeme povídat. Právě žluťáskům vděčí série za úspěch a většina z nás na dvojku vyrazí čistě kvůli nim.

Hodnocení: 60%