Cukrkandl naštěstí není přeslazený. Líbivou pohádku zachraňuje sympatické obsazení

Pavel Jandourek je na poli pohádkových a rodinných filmů už dost zkušeným jménem, má na svém kontě řadu televizních žánrovek a ve své celovečerním počinu Maharal - Tajemství talismanu se nebál zkombinovat fantasy tematiku s Golemem s dobrodružstvím ve stylu Indiana Jonese. Také jeho novinka Cukrkandl se vydává netradičním příběhovým směrem – pohádky o zubařství v naší kinematografii vážně nejsou zrovna obvyklé. Jinak však snímek na jakékoliv riskování rezignuje a chce se co nejvíce přiblížit tradičním žánrovým prvkům. A daří se mu to poměrně obstojně.

Příběh nás zavede do dob Rakouska-Uherska, kdy se mladá vystudovaná zubařka Anička Jesenská přestěhuje do městečka Medov, kde zdědila tajemný dům po svém zesnulém strýci. Zde si hodlá otevřít zubní ordinaci, v obci se ovšem povídá, že v domě straší a odjakživa zde působí temné síly. Neojedinělé věci se tu ale přeci jen dějí. Přilehlý skleník je totiž prakticky džunglí plnou exotických a vzácných rostlin, o něž Aničce pomáhá pečovat tajemný pan Planta a skupinka tamních mladých výrostků v čele s malým Kubou, do jehož tatínka se hlavní hrdinka zakouká.

Díky strejdovým rostlinám navíc získá tajemnou mastičku, která vede k bezbolestným zákrokům. Anička se stává vyhledávanou zubařkou, což se ale nelíbí dosud jedinému zubaři ve městě, Drumlovi, a také továrníkovi Štorchovi, jenž je vyhlášeným výrobcem cukrkandlu. Hodlají proto Aničku za všech okolností zničit.

Cukrkandl není pohádkou klasického střihu, zapomeňte na prince, princezny, draky či dobrodružná putování. Snímek je příjemnou žánrovou hříčkou, která kombinuje dohromady různorodé prvky, kouzelnou pohádkovou atmosférou počínaje a dobovým klukovským dobrodružstvím ve stylu klasik Bylo nás pět a Páni kluci konče. A do toho všeho režisér přináší i trochu toho dětského strašení. A nutno říct, že dohromady to vlastně funguje. Atmosféra je správně líbivá a celý snímek má správně pohodový a pozitivní feeling, nikdy se však nepřejde k až příliš velké podbízivosti a přeslazenosti.

Nejvíce ale baví právě ona klukovská linka okolo Kuby a jeho kamarádů. Tvůrcům se podařilo sehnat vážně sympatické a sehrané malé herce, jejich slovní přestřelky mají ten správný švih. Theodor Schaefer po Tiché poště navíc znovu potvrzuje, že mu jdou tito přidrzlí malí sympaťáci od ruky. Ani zbytek ansámblu si tu však neuřízl ostudu. Dalo by se dokonce říci, že se jedná o nejvýraznější prvek celého filmu.

Tereza Ramba je znovu správně sympatickou i silnou hlavní hrdinkou a prověřené tváře v čele s charismatickým Jiřím Dvořákem, Vicou Kerekes, Markem Adamczykem či neselhávajícím Jiřím Lábusem tu v pohodě uhrají „to své.“ Na jednu stranu by se dalo říci, že hrají svůj standard, svým postavám však dávají potřebnou jiskru, i když jsou často až příliš jednoduše a šablonovitě načrtnuty.

Je to ostatně právě scénář a bohužel také dramaturgie, jež pohodové záležitosti zčásti podráží nohy. Snímek sice přeskakuje mezi klukovským příběhem, dětským horůrkem a příjemným dobrodružstvím, až příliš dlouho se tu však příběhově stojí na místě a v podstatě nic se tu neděje. Sice není nic špatného na tom, že se tvůrci nejdříve zaměřují na seznamování s postavami, kouzelnou atmosférou i ústředním městem. Téměř hodinu ale trvá, než Anička zasedne k zubařskému křeslu a zápletka se konečně naplno rozjede. Do té doby se jen zmateně přeskakuje mezi větším množstvím postav, jež ale často nejsou ničím víc než jen šablonovitými karikaturami. Je tu řada zbytečných scén, které zápletku nikam neposouvají a celkově funkční atmosféru spíše ředí v neprospěch tempa a kompaktnosti snímku.

Také v jednotlivostech nemá novinka potřebnou údernost a tah na branku. Jednoduché strašení pro děti pomocí snů a toulání po domě sice splní účel, nový český film Bubák, jenž byl v Plzni také promítán, ovšem s „hororovým“ aspektem pracoval mnohem efektivněji. V závěru už snímku přeci jen malinko dochází šťáva a už spíše putuje k očekávanému a nutnému konci. I přesto je ale Cukrkandl vlastně neurážející podívanou, na kterou se i přes řadu chyb hezky kouká. Výprava, kostýmy i kamera jsou na řemeslně špičkové úrovni a Cukrkandlu nechybí správná porce jednoduchého dobrodružství a naivity. Tempo sice místy drhne a příběh jako by chvílemi nevěděl, kudy se vydat, coby pohádková jednohubka však film u diváků splní svůj účel.

Podívejte se na žebříček nejlepších českých pohádek podle databáze Kinoboxu.