Nová Válka Roseových se klasikou nestane. Anatomii vztahu prokládá křečovitým humorem

Válka Roseových je jeden z těch filmů, na které se tak úplně nezapomíná. Člověk si možná nepamatuje konkrétní detaily, ale minimálně závěr na lustru, takřka hororové nahánění po domě či finální záběr s rukou si pamatuje takřka každý. Stejně jako výtečné výkony Michaela Douglase a Kathleen Turner či všudypřítomný černý humor a cynismus. Sonda do partnerských vztahů se zkrátka silně zapsala do diváckých myslí a je vlastně trochu nefér, že s touto klasikou budou noví Roseovi přirozeně ihned srovnáváni. Do určité míry jdou totiž oba počiny vlastní cestou.

Základ samozřejmě zůstává podobný. Znovu tu máme zprvu šťastný a idylický pár. Theo je vyhledávaným architektem, zatímco Ivy je spíše ženou v domácnosti, která má pouze pár dní v týdnu otevřenou malou restauraci. Vše se změní ve chvíli, kdy se Theova vysněná stavba zřítí a on se ocitne bez práce, zatímco Ivy se začne po výtečné recenzi renomované kritičky dařit. Stává se tak šéfkuchařkou na plný úvazek, zatímco muž se věnuje domácnosti a dětem, z nichž vychovává sportovní mašiny. Ivy je stále úspěšnější a na Thea a děti nemá příliš času, zatímco Theo je sžírán jejími úspěchy. Neshody se kupí a postupující nenávist nakonec stoupá do absurdních a takřka válečných rozměrů.

Hlavní rozdíl oproti prvnímu snímku však netkví jen v genderově přehozených úlohách (v původním filmu byl Douglas ten úspěšnější), ale v celkovém pojetí ústředního vztahu. Zatímco v černohumorné klasice se věnovala značná část stopáže ikonickému konfliktu a boji o dům, zde k tomuto střetu dochází až v závěrečné třetině snímku. Zde se tvůrci poměrně zevrubně věnují tomu, co konfliktu předcházelo a jak hlavní postavy přešly z absolutní lásky do nenávisti. Anatomie vztahu tu pak probíhá po vzoru moderních i nezávislých děl a rozhodně se nedá říct, že by tvůrci v tomto případě vsadili na špatnou kartu.

Naopak, právě analýza rozpadu idylického páru je nakonec pro film největším trumfem. Snímek hezky ukazuje obří ega i narůstající toxicitu jejich soužití či rozdílné způsoby rodičovství. Hezky však pracuje i s jejich dalšími odlišnostmi či nedorozuměními, které nakonec vedou k vyostřenému konci. Tvůrci tak poměrně realisticky vykreslují problémy každodenního manželství, jen je samozřejmě nakonec doženou do absurdních rovin. Také k postavám, jež zde více působí jako obyčejní lidé z masa a kostí, a celkovému vyznění filmu přistupuje scénář odlišněji než slavný film z osmdesátek.

Povedená vztahová rovina je tu však ředěna věcmi, které tu moc nefungují. Tou hlavní je bohužel humor, který je sem roubován tak strašně na sílu a nepřirozeně, až někdy divákovi leze spíše krkem. Slovní přestřelky mezi Cumberbatchem a Colman sice fungují a známý komik Andy Samberg také nic nezkazí, jakmile ale přijde na scénu jakákoliv jiná z vedlejších postav, začne se film rozpadat do série křečovitých scén a snah o improvizační humor, jenž působí jako výcuc toho nejhoršího z pořadu Saturday Night Live. To se týká zejména komičky Kate McKinnon, jejíž vtipy na téma „chci spát s hlavním hrdinou“ patří mezi nejtrapnější pasáže filmu a působí zde jako pěst na oko.

Cumberbatch s Colman znovu ukazují své herecké kvality, oscarové herečce ale chybí komediální timing a ve vtipné poloze se přeci jen necítí tak jistá jako v té dramatické. Po humorné stránce naštěstí aspoň jakž takž fungují střety rodilých Britů s americkými kamarády a tamní kulturou. Scénář se ale po komediální i vztahové části začne ke konci už točit v kruhu a stává se trochu přetaženým čekáním na závěrečný střet, který má (naštěstí) jiný nádech než filmový předchůdce.

Ano, dá se říct, že srovnávání s jedním z nejslavnějších filmů Michaela Douglase je vzhledem k jeho kvalitám a divácké oblíbenosti nefér. Jenže i když na existenci klasiky zapomeneme, stejně zůstali Roseovi někde na půli cesty. Novému zpracování se nedá upřít povedená vztahová analýza či skvělé herecké duo, režisér Jay Roach ovšem celek sráží nepovedeným humorem i tím, že si s celkovou absurdností některých scén nedokáže pořádně pohrát. Výsledkem je tedy zajímavě rozehraná vztahovka, která však koncepčně nedrží úplně pohromadě.

Podívejte se na žebříček dosavadních nejlepších filmů tohoto roku.