Případ Janákovi fascinuje brutalitou i absurditou. Dokumentární minisérie ukazuje zevrubné vyšetřování

Existuje názor, že žánr true crime by raději neměl existovat, protože pouze přináší slávu lidským zrůdám a vrahům, kteří si ji prostě nezaslouží. Nicméně má smysl upozorňovat na bolest, kterou pachatelé vražd způsobují, i na urputnou práci kriminalistů, kteří se zasloužili o jejich dopadení a uvěznění. Od začátku srpna úřaduje na streamovací platformě Oneplay dokumentární série Případ Janákovi, mapující bizarní a děsivý příběh manželského páru z Jičínska, který spáchal brutální vraždy a další tři připravoval. 

Manželé Jaroslav a Petra Janákovi provozovali v Nové Pace hernu. Rostoucí dluhy se jim ale nepovedlo zkrotit ani ředěním nápojů či jiným šizením zákazníků. Odhodlali se tedy k vraždě sběratele, jehož vylákali za účelem prodeje starožitností a kterého Petra Janáková zastřelila ještě v autě. Následně se pokusili o další vraždy, ty jim ale překazila jak jejich vlastní neuvěřitelná neschopnost, tak vynikající práce policie. Když vražedkyně Janáková opustila vězení díky díře v legislativě, upravili zákonodárci znění příslušného zákona.

Nicméně dokumentární minisérie, jíž provází Mirek Vaňura, se zaměřuje na podrobné pátrání, které vedlo k odhalení, dopadení, usvědčení a uvěznění chladnokrevných vrahů. Následně však bylo potřeba zejména Janákovou usvědčit a uvěznit znovu. Vaňura se už dříve zasloužil o jiné poutavé série jako Legendy kriminalistiky či Případ Stodolovi a často se v nich soustředí právě na postup kriminalistů. 

Případ Janákovi sleduje tragické události očima kriminalistů, kteří kauzu rozkryli, a provází nás vyšetřováním téměř krok za krokem. Začíná klasicky od nálezu těla, přes první stopy až k identifikaci podezřelého a pokračuje střádáním důkazů. První epizoda se prozatím soustředí na zjištění totožnosti možných pachatelů a chrlí na diváka poměrně dost zásadních detailů. Přestože pachatelé jsou středobodem dění, mnohem více se epizoda věnuje kriminalistům, které ale využívá „pouze” pro zprostředkování toho hlavního - samotného vyšetřování. Detektivové zaujímají roli jakýchsi průvodců po faktech, která vedla k určení totožnosti chladnokrevných vrahů. Vaňura v seriálu zastupuje divácký pohled, do „děje” vstupuje pouze jako zprostředkovatel kriminalistických poznatků, jenž shrnuje nashromážděná fakta a přitom svými komentáři vytváří předěly mezi posuny událostí. 

Přes vydatnou práci s fakty přitom seriál nezapomíná vyprávět příběh. Přes značnou umírněnost a věcnost také dokumentu obstarává strukturu vyprávění, a to se shrnujícím úvodem a následným podrobným rozvinutím souvislostí i řemeslně dobře umístěnými obraty. To je patrné od lehce černohumorného úvodu, líčícího podivnou vlnu vzájemně nesouvisejících vražd v Lázních Bělohrad. Samotný průřez vyšetřováním připomíná kriminální drama s potlačeným protagonistou, který není důležitější než odhalení řetězce událostí. Zatímco jsou kriminalisté coby protagonisté částečně v pozadí, vystupují figury primitivních vrahů Janákových postupně do popředí. Nejprve skrze úřední a internetové fotografie a nepříliš ostré záběry průmyslových kamer, poté prostřednictvím záběrů ze sledování. Teaser na druhý díl přitom slibuje záběry přímo z výslechu, takže se dá předpokládat, že si seriál uchová svou metodu postupného rozmotávání souvislostí.

K samotné vraždě zároveň přistupuje citlivě, bez bulvárních detailů, ale natolik, aby vynikla tragičnost celého skutku. Obecně představuje Případ Janákovi slušnou dokumentární práci, která se vyhýbá přehnané skandalizaci i kýčovitosti a zvládne držet diváka v napětí. Celkem má série čtyři epizody, které budou na Oneplay přibývat každý pátek.

Podívejte se také na nejlepší krimi seriály podle Kinoboxu.