Babygirl s Nicole Kidman chce být odvážná a smyslná. Působí ale spíš ztraceně

Příběh je v rámci žánrovky s erotickým nádechem vlastně standardní a zcela předvídatelný. Jedna z nejobsazovanějších hereček současnosti se zde představuje coby Romy, ředitelka prestižní firmy, co má zdánlivě všechno – tedy superúspěšnou kariéru, šťastnou rodinu a milujícího manžela. Jenže i přesto bojuje s vnitřním pnutím a touhami, jež souvisí s neuspokojivým sexuálním životem. Ráda by si totiž užila trochu té dominance, respektive se transformovala do ryze submisivní polohy, v níž bude zcela pod kontrolou přísného muže.

Její sny jí může dle všeho splnit mladý stážista Samuel, který dokáže na ulici zkrotit i zdivočelého psa, a má v sobě energii, jež Romy přitahuje. Začíná tím velmi nebezpečný vztah, v němž hrdinka poznává nepoznanou stránku své sexuality a rozehrává intimní mocenskou hru, která se ovšem projeví i v ostatních aspektech jejího života. Aférka se jí navíc začne velmi brzy vymykat z rukou.

Babygirl teda do jisté míry staví na klasických erotických thrillerech, snaží se ovšem nabídnout také intimnější a psychologickou sondou do nitra ústřední postavy a zároveň rozpracovat ústřední motiv moci, jenž se tvůrci pokouší dát do kontrastu soukromí vs. práce, a přidat k tomu ještě mezigenerační rozdíly. Což je poměrně dost prvků, z nichž se dá namíchat hutná a elektrizující povídaná. Režisérka Halina Reijn ovšem neumí s těmi aspekty pracovat dostatečně zajímavě a žádný z nich nedokáže patřičně využít.

Režie sice umí občas vykouzlit atmosférickou či mírně lechtivou pasáž, která dokáže diváka zaujmout a efektně zachytit hrdinčino rozpoložení, jedná se ale spíše o jednotlivosti, které se nepodařilo poskládat do psychologicky komplexního a pohlcujícího celku. Mocenský motiv společně s jakousi snahou o multigenerační střet jsou tu spíše nakousnuty, než aby se s nimi pracovalo nějak hravě či patřičně do hloubky, a podobně povrchně se tu pracuje také s prvkem dominantního sexu.

V jistých pasážích se sice musí ocenit odvážnost herců v čele s Nicole Kidman, zároveň se ovšem neukazuje jejich dominantní vztah nijak extra pikantně, dráždivě a ani ho film nepoužívá nijak výrazně k nutnému sexuálnímu pnutí a vzájemné chemii. Jedná se zkrátka o další prostředek, v němž se tvůrci pohybují po povrchu a nepřináší v rámci erotického thrilleru nic nového.

Ono se vlastně ani moc o thriller nejedná. Režii se totiž nedaří budovat nejen hutné erotické dusno, ale také ono potřebné pnutí. Chemie mezi ústředním párem je totiž takřka na nule a funguje paradoxně více, když Romy po svém malém zajíčkovi touží, než když dojde k jejich milostným radovánkám a nastavování sexuálních pravidel. Harris Dickinson postrádá jakékoliv charisma a dominantní roli mu nebudete věřit ani na vteřinu. Nicole Kidman jde naopak do své role zcela naplno, díky ní ostatně aspoň jakž takž funguje psychologická linie její postavy, riskantní vztah ovšem sama neutáhne, stejně jako sem tam odvážné momentky nezachrání emočně plochou erotickou rutinu.

Babygirl zkrátka doplácí na rutinní a mdlou režii, která nezvládne ze zajímavých ingrediencí vykřesat nic podnětného či neotřelého. Snímek by možná chtěl být smyslný, kontroverzní a provokativní, nedokáže ovšem výrazně pracovat s erotickou aurou, gradujícími touhami či potenciální chemií mezi postavami, která ovšem zůstala jen na papíře. V rámci erotického subžánru tu tedy máme ryzí průměr, jenž se sice snaží hrát na ambiciózní psychologickou sondu, ale často škobrtá i v základních prvcích žánru. Kromě obětavé Nicole Kidman, pár atmosférických pasáží a povedeného soundtracku nenabízí snímek nic, na co byste si za pár dní vzpomněli.

Podívejte se raději na žebříček nejlepších erotických filmů podle databáze Kinoboxu, v němž najdete řadu povedenějších titulů.