Videorecenze: Roadrunner je o slavném šéfkuchaři, jenž spáchal sebevraždu. Co za to mohlo?

Anthony Bourdain zemřel těsně před dovršením 62 let a byl na vrcholu slávy. Měl za sebou deset knih literatury faktu, šest prózy a pět televizních show převážně cestopisného charakteru. Z průvodce po kulinářských exotických specialitách se stal angažovaným žurnalistou a videoesejistou, který natáčí i tam, kde to není okázale krásné a mírumilovné.

Z člověka, který hledá na světě to hezké, se přetvořil v někoho, kdo i ve chvílích, jež by měly být příjemné, jako je jezení jídla, dělá exkurzi do světa bídy a omezení. Bourdain kritizoval západní kolonialismus a jeho pozůstatky, včetně toho, že se dnes lidé v západním zemích coby vegani dívají spatra na ty, co v jiných zemích jedí zvířata všeho druhu.

Bourdainova sebevražda tvůrcům filmu poskytla záminku k natočení filosofického zamyšlení nad tím, co jako lidé naší doby chceme, po čem pátráme, co nenalézáme a v čem se ztrácíme. Bourdain byl bludná, hledající, nestálá duše. Muž, který nejprve málem vyhořel při práci v kuchyni, kde si kvůli stresu rozvinul závislost na drogách, alkoholu, nikotinu a různých lécích. Poté zdánlivě nalezl svobodu jako spisovatel a cestovatel, ale opět, i tato práce ho vedla do stresu uzávěrek a nutnosti natáčet abýt bez domova 250 dní v roce. Čím byl známější, tím těžší bylo pro něj nalézt na světě místo, kde by mohl najít klid anonymity.

Svým působením, v němž se snoubila odvaha, kritičnost, schopnost užívat si života i mimořádný estetický cit pro jazyk, obrazy a hudbu, měl vliv na miliony lidí - kuchařů, umělců, turistů i těch, kteří si díky němu uvědomovali omezenost svého pohybu. Byl skutečnou rockovou hvězdou gastronomie, drzým komentátorem, zvídavým dítětem, které konfrontuje své znalosti o světě z filmů a ostatní popkultury se světem samotným. Přes veškerou kontroverznost byl vlastně velký "správňák", což se ukázalo ke sklonku života v tom, že se stal vášnivým veřejným obhájcem hnutí MeToo. Osobně konfrontoval několik slavných kuchařů s jejich predátorským chováním a podporoval svou přítelkyni Asii Argento v boji s producentem Harveym Weinsteinem.

Objevují se spekulace, že za jeho smrt mohlo právě zlomené srdce kvůli Asii Argento, kterou nejspíš miloval víc než ona jeho. Bourdain se ovšem potýkal s maniodepresí dlouhá léta předtím a o sebevraždě mluvil neustále, jen to působilo jako černý humor. Sama Argento se navíc hájila, že jejich vztah vypadal víceméně stejně jako vztahy ujeho předcházejících dvou partnerek - většinu roku se spolu fyzicky neviděli a oba měli různé krátkodobé románky, jak už to tak mezi volnomyšlenkáři a světoběžníky bývá.

Bourdainovo neklidné srdce hledalo nové a nové podněty až do úplného vyčerpání. Nyní je z něj jeden z posledních velkých romantiků naší veskrze neromantické doby. Ten, komu bylo povoleno tolik volnosti, až ji neunesl.