Recenze: Narušitel systému - možná až příliš realistická deprese

Německé drama Narušitel systému stojí především na úžasném hereckém výkonu hlavní představitelky, k jejíž postavě cítíme současně lítost a nenávist. Lítost, protože se šance na její "normální" život valem snižuje, a nenávist, protože zcela záměrně ubližuje všem kolem sebe. Je ve své komplexnosti naprosto uvěřitelná a klidně bych věřil, že jde o reálné problémové dítě, natočené skrytou kamerou.

To ovšem neznamená, že by ostatní herci byli špatní. Albrecht Schuch jako "skoro-recidivista, který dá šanci Benni a tím i sobě" je také bezchybný, a ani většině ostatních není co vyčítat. Jejich myšlenkové pochody, jejich bolest a bezmoc jsou jasně patrné a uvěřitelné.

Pokud bych tomuto depresivnímu filmu něco vyčetl, pak je to paradoxně jeho realističnost. Tím myslím skutečnost, že se osud Benni nemůže nijak zázračně vyřešit a také se nevyřeší. Pokud je na tom zrovna dobře, je jasné, že za pár hodin na tom může být extrémně špatně. A naopak. A tak stále dokola, nahoru a dolů, jen s proměnlivou amplitudou výkyvů. Jak je na tom na konci filmu, to je víceméně jedno, a jak dlouho její osud sledujeme, to je také víceméně jedno.

Ale je to velmi působivé sledování, pokud máte na tento druh (sebe)trýznění náladu.

Hodnocení: 80%

P.S: Film je promítán ve verzi, která obsahuje současně české a anglické titulky, což je při rychlejších dialozích značně rušivé.