Recenze: Svátky klidu a míru - u tohohle rodinného stolu pohoda na Vánoce vážně nehrozí

Paprika Steenová režírovala film, který vlastně už patří do samostatného podžánru, t.j. "Rozvětvená rodina se po dlouhé době z donucení sejde a nastává humorný psychoteror". A tento exemplář patří k těm vydařenějším. Od začátku jsou nám předkládány mírné náznaky toho, kde vztahy nejvíce drhnou, a tyto náznaky posléze jsou bohatou měrou zúročeny, když se přijde například na to, že domácí zelí bylo vyměněno za koupené, kázání bylo vyhozeno do koše, kniha o severském revolucionáři se moc neprodává a chlapec dostal pod stromek místo PlayStationu 4 ručně malovaného houpacího koně s nedozírnou uměleckou hodnotou.

A možná přijde i Såntå Klæuz (nebo jak se u nich jmenuje).

Už od prvních minut je to slušně vtipné a hezky to šlape. Především bych chtěl vyzdvihnout střih, díky kterému krátké prostřihy na reakce přítomných zdařile zintenzivňují pnutí / humor. Také jsou všechny postavy dobře načrtnuty a drží se svého archetypu, t.j. nikdo se nezačne najednou chovat jinak, než by se pro něj slušelo, jen proto, aby to bylo vtipnější.

Bohužel, někdy po dvou třetinách film výrazně zpomalí a z docela kulometné hořké komedie se změní v jakési esoterické zamyšlení, které mi hodně připomnělo českou Chatu na prodej. K absurdnosti a hbitosti těch prvních dvou třetin se to příliš nehodilo, ale výsledek pořád není špatný.

Opět se musím zamyslet nad tím, proč něco podobně slušného nevznikne v našich končinách, když k tomu není potřeba nic jiného, než kulisy jednoho domu, pár dobrých herců a trochu umělého sněhu...

Hodnocení: 70%