12.3.2019, 09:00

Recenze: If Beale Street Could Talk - Oscarová balada o rasismu

Recenze: If Beale Street Could Talk - Oscarová balada o rasismu
If Beale Street Could Talk | Foto: Annapurna Pictures

Režisér Barry Jenkins se vetřel do vrtkavé akademické přízně svou artovou gay romancí Moonlight, kterou si ale dnes široká veřejnost pamatuje více pro celkem trapné okolnosti jejího oscarového triumfu, než-li pro její filmařské kvality.

S dramatem If Beale Street Could Talk černošský tvůrce variuje podobnou rasistickou písničku a opět předpokládá, že empatický divák zatroubí párkrát během projekce do kapesníku. Plete se?

If Beale Street Could Talk | Foto: Annapurna Pictures

Moonlight jsem před dvěma lety víceméně odzíval a přijde mi dodnes jako hezky zarámovaná, ale krajně povrchní umělecká honba za oceněními, v níž kromě kamery nejvíce vyčníval sympatický výkon Mahershali Aliho. Nový Jenkinsův počin je co do formy a myšlenek ještě ambicióznější, hlasitě promlouvá za práva Afroameričanů v napjatých šedesátých letech a z každé jeho scény sálá, že chce být součástí hodnotného a respektovaného díla, jehož tvůrce si už během předprodukce připravil v obýváku poličku na příslušná ocenění. A to prostě není vždycky k užitku.

Trailer:

Příběh pojednává o devatenáctileté černošské dívce Tish (Kiki Layne), která čeká dítě právě tehdy, když její přítel a nastávající otec Fonny (Stephan James) skončí za mřížemi pro obvinění ze znásilnění. Děj se vytrvale proplétá mezi přítomností, v níž musí Tish nejprve sdělit novinku o těhotenství svému okolí a následně se svou matkou bojovat o propuštění Fonnyho, a vzpomínkovými flashbacky na šťastnější období jejich životů v nepřátelských ulicích New Yorku. Tímto jednoduchým labyrintem motivů provádí Jenkins své protagonisty v omamném melodramatickém oparu, za výpomoci doprovodného komentáře Tish a důrazu na detaily herců nebo pečlivé nasvícení scén.

If Beale Street Could Talk | Foto: Annapurna Pictures

Herecké výkony jsou bez výjimek špičkové a klíčový vztah dvou zamilovaných lidí, jejichž životy jsou předurčeny k nesnadné pouti, funguje díky nim i díky trpělivému seznamování také na výbornou. Režisér umí udělat hezké záběry a ladně přeskakovat mezi více liniemi, avšak Jenkins je pro mě zkrátka více vizuální fachman přes atmosféru než soustředěný vypravěč - ve flashbacích se toho suma sumárum příliš neodehraje a po nadějné první hodince začne snímek nevyhnutelně působit zdlouhavě. Jednak je to bezpochyby tím, že podobných melancholických příběhů z totožné éry už většina z nás viděla bezpočet (a s nimi související klišé o zlém bílém policistovi už nikdo moc nežere), jednak se postupně projevuje, že příběh nemá sám o sobě zase takovou sílu, začíná se opakovat, vedlejší postavy využívá účelně (hysterická Fonnyho matka; kámoš Daniel, jenž není schopen poskytnout alibi, protože také nastoupil výkon trestu) a občas si musí vypomáhat hodně explicitním napadáním rasismu.

V součtu jde rozhodně o dílo lepší než Moonlight nebo podobně ambiciózní a upovídané Fences Denzela Washingtona, neboť představuje uvěřitelnější aktéry, zajímavěji konfrontuje své myšlenky v intimním světě hlavních postav a nabízí několik silných momentů, které uvíznou v paměti a neupadají k sentimentalitě. Avšak pořád je to film přespříliš ubrečený a hnaný vstříc potlesku tak okatě, že mu navzdory neoddiskutovatelným formálním kvalitám a stále chvályhodným myšlenkám tleskat prostě nemohu. O to více, když závěr pochází z ranku těch nejočekávanějších a nejobyčejnějších - možná to byl záměr, ale mě bohužel neoslovil. Třeba příště.

Hodnocení: 65%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

-
-

Související články:

Febiofest 2019: Z těchhle filmů nespustíte oči

Dnes startuje 26. ročník mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest. Diváky každoročně zásobuje desítkami a desítkami snímků z celého světa, které...

Recenze: Triple Frontier - Skvělý akčňák s hrdiny, kterým budete fandit

Že se kvalita filmů od streamovací služby Netflix stále zlepšuje, o tom už nás důrazně přesvědčila oscarová Roma nebo 22 July od Paula Greengraase...

GLOSA: Jak na Oscary? S holocaustem, životopisy, homosexuály a dalšími „životem zkoušenými“ lidmi

Ceny Akademie Oscar jsou čím dál tím kontroverznější záležitostí, kdy málem neuplyne rok, aby se něco nepovedlo. Obvykle se jedná „pouze“ o komediální...

Recenze: Zelená kniha - držitel Oscara servíruje pohádku o rasismu, nafoukanosti a dojetí

Rok 1962. V New Yorku vegetuje americký Talián Tony „Pysk" Vallelonga (Viggo Mortensen), který se jakž-takž protlouká jako vyhazovač v nočním klubu. Má...

Oscar 2019: Výsledky - akademici čtou antirasistickou Zelenou knihu, poslouchají skupinu Queen a vzývají Black Panthera!

91. udílení cen Americké filmové akademie (zjednoduše Oscar) máme za sebou. Neslo se ve znamení jinakostí, podivností a popu. Protože jak jinak si vyložit...

Scenárista Petr Kolečko: "Rasismus vystavený mostecké realitě nemá logiku."

V pondělí večer si můžete na prvním programu České televize pustit úvodní část osmidílného seriálu "Most!" tvůrčího dua Jan Prušinovský, Petr Kolečko...

Evropanka v "černém" Brooklynu: Chápu nadšení Afroameričanů nad filmem, který je celý černý

Co si myslím o Black Pantherovi (2018) jako o filmu si můžete již brzy poslechnout v novém díle podcastu Spoiler Alert. Ale v tomto článku se zaměřím spíš...

Ankety

Na kterou červnovou novinku (2019) vyrazíte do kina?
  • X-Men: Dark Phoenix
  • Poslední večery na Zemi
  • Muži v černém: Globální hrozba
  • Tajný život mazlíčků 2
  • Podfukářky
  • Yesterday
  • Annabelle 3

Nejnovější články:

Sdílet tuto stránku:

Partneři: