Mission: Impossible II: Má smysl dát přepálené dvojce Johna Woo druhou šanci?

Mission: Impossible II: Má smysl dát přepálené dvojce Johna Woo druhou šanci?
Mission: Impossible II | Paramount Network
Dvojka nevznikala jako klasické pokračování. První díl sice vydělal 457 milionů dolarů, neměl ale vyloženě nadšené recenze (hodně brblali hardcore fanoušci původní série, že jim z hrdiny udělali ve filmové verzi padoucha). Dvojka proto měla být jakýmsi polorestartem. Ukázkou nového Ethana Hunta, který bude stát na vlastních základech. Právě proto například vznikla úvodní horolezecká scéna, přestože pro samotný děj nemá prakticky žádný význam. Z vyjukaného agenta se stal macho s dlouhými vlasy, jehož se muži obávají, ženy po něm touží a který se nebezpečí směje do tváře. Aby to byl nový start opravdu velkolepý, nastoupil na palubu John Woo, přičemž akce v jeho očích měla hrát tak významnou roli, že byly některé akční scény vymyšleny dříve, než se začalo dělat na scénáři (což uvedl scenárista filmu Robert Towne).

Trailer:

Výsledkem byl obrovský hit (546 milionů celosvětově), ale také horší recenze a ještě rozladěnější fanoušci. Otočka v atmosféře totiž nebyla o 180, ale rovnou o 360°. Šlo o úplně jiný žánr s úplně jiným hrdinou, kde byste byť stopy po předchozí misi (vyjma několika známějších tvářích) hledali marně. Woo naprosto přešel De Palmou dané základy a sice (po delší době) dokázal dát hlavnímu hrdinovi onen božský status, na který jsme vždy byli u jeho filmů zvyklí, ale přeformovat uvěřitelného agenta v neporazitelnou mašinu bylo dost nešťastné vkročení do série M:I. A tak byla tahle divoká etapa života Ethana Hunta zapomenuta a třetí díl se vrátil k méně okázalým gestům.
Řekl jsem si, že dám filmu po letech druhou šanci. Ostatně, častokrát se člověk v kině nevyhne zklamání a po letech film na videu docení. Bohužel musím konstatovat, že žádné zlepšení se v případě druhé Mise nekoná.
Být to "jen" film Johna Woo s Tomem Cruisem v hlavní roli a ne Mission: Impossible, možná by šlo některé aspekty tolerovat. Ale jako pokračování špionážně/akčního prvního dílu je takhle namachrovaná akční romance pořád docela úlet. Hunt má sebevědomí, že to téměř bere postavě veškeré sympatie, ve zpomalené akci kosí nepřátele kopanci s otočkou dozadu, případně střelbou obouruč (což je o to komičtější, že v jedničce Hunt ani jednou ze zbraně nevystřelí). A romance s Thandií Newton? Když ti dva v bondovsky laděné akční scéně tokají tak, že závodí na skalách, aby se poté jejich auta točila v hodinách a oni na sebe ve zpomaleném záběru zaujatě koukali (zatímco oběma vlají vlasy!), bylo mi z toho až vzácně trapně.
Obrázek článku
Režijně se navíc Woo extra nevytáhl. Je to jednak dáno tím, že mládeži přístupný rating mu do jisté míry v akci svázal ruce a za druhé se hodně krátilo, takže celek moc nedrží pohromadě - původní sestřih, který režisér označil za svůj nejoblíbenější, měl tři a půl hodiny. Finální má 123 minut.
KDYBY bývaly další díly série jely v tónině, jakou se druhý díl snažil nastavit, možná by bylo lehčí ho vzít na milost. Takhle z celé série trčí jako původní zuby Toma Cruise. Ale i kdyby... nic by to neměnilo na tom, že akce je v M:I 2 nezajímavá a romance k smíchu. Takže ne. Je mi líto, ale pořád nebrat.
mission-impossible-ii-ma-smysl-dat-prepalene-dvojce-johna-woo-druhou-sanci