Martin Svoboda

Královna Alžběta II. byla jistě jednou z největších a nejsledovanějších světových celebrit. O jejím vnitřním světě se toho přitom zase tolik neví. Rozhodně relativně vzhledem k tomu, kolik zájmu vzbuzoval. Známe ji hlavně jako starou dámu v šatech výrazných barev, do níž si můžeme promítnout vše od představy o věrné službě národu po symbol staletí trvajícího britského imperiálního útlaku. Jistě pomáhá, že britský panovník veřejně nesmí vyjadřovat své názory, takže jde skutečně o prázdné plátno připravené k zaplnění.

Existuje typ filmů, jemuž Američané říkají „instant classic“. Při jejich sledování už totiž v mysli vyčleňujeme místo v učebnicích kinematografie, jež jednoho dne zaplní, a máme příjemný dojem, že jsme svědky vzniku dějin. Mumie z roku 1999 je přesně opačným případem. Letním blockbusterem, u nějž se zdálo, že má jen dva základní účely: potěšit nenáročné publikum a naštvat fanoušky klasické hororové série, kteří doufali, že dostanou důstojný remake, a místo toho se museli spokojit s přihlouplým akčním velkofilmem. Jenže cesty osudu jsou nevyzpytatelné a po téměř čtvrt století si Mumii nejen pamatujeme, ale milujeme ji možná ještě víc než v době premiéry.

Zdá se, že nikdo na celém světě, kdo nějak vyjadřuje své názory, nestojí o to, aby Disney pokračoval v hraných verzích svých klasických animáků. Mlčící většina ale dál sype do kas kin stamiliony při každé příležitosti a o nemalé lákadlo jde i pro streamovací službu Disney+, která se nedávno rozjela také v Česku. Exkluzivně na ní měl právě premiéru nový Pinocchio Roberta Zemeckise s jeho dvorním hercem Tomem Hanksem v hlavní lidské roli.

První filmy byly jednozáběrové, střih se do nich ale vkradl velmi rychle a stal se nedílnou součástí řemesla. S kinematografií je od té doby spojovaný tak pevně, že mnozí ho dokonce považují za „to něco“, co dělá film filmem a z čeho plyne hlavní síla celého média. Někteří filmaři se ale rozhodli tomuhle smýšlení podívat na zoubek a ze svého filmu, byť často pouze domněle, střih zcela vymýtili. Podívejme se nyní na deset takových pokusů.

Netflix chystá osmidílnou sérii Wednesday na motivy slavné Addamsovy rodiny. V čele tohoto projektu bude stát Tim Burton. Jeho Wednesday se vyhlíží takřka dekády, ale ruku na srdce: opravdu je to dobrý nápad? Upoutávky zatím sice dokonale naplňují očekávání, ale ani o kus víc. Má nás to skutečně nalákat?

Kauzy celebrit mají tendenci ve veřejném povědomí zakrnět v jedinou větu. Ta sice má základ v realitě, ale zároveň svým zjednodušením odpoutává pozornost od jádra problému. Kolik lidí si stále myslí, že J. K. Rowling má problémy v Hollywoodu kvůli jedinému tweetu? Armie Hammer pak prý dojel na to, že se provalily jeho „kanibalské choutky“, což zní tak absurdně, že to jde přijmout skoro jako vtip. Přitom pravda je mnohem, mnohem složitější.

Není týden, aby se na Netflixu nezjevil nějaký brakový thriller, který pravděpodobně skončí jako zaměnitelná blbost. Šance, že se povede nebo že bude aspoň legrační, přesto není nulová a publikum streamovacímu gigantovi nepřestává důvěřovat. Snímek Jen na skok se rychle vyšplhal na přední místa sledovanosti v Česku. Takže jak jsme s ním dopadli?

Všichni víme, že Prsteny moci jsou nejdražší seriál všech dob. Marketingové oddělení Amazonu se postaralo o to, aby tato informace nikomu neunikla. Strachem některých bylo tedy spíš, jestli to nebude na škodu. Zda nebude výsledek přeplácaný a bezduchý jako Hobit. Tenhle strach se ale ukázal být lichým. Prsteny moci nemají obdoby.

Amazon se brzy pokusí oživit filmový svět Středozemě a první reakce mluví o vynikajícím výsledku. Hlasy z premiér mají obecně tendenci nadhodnocovat, pravděpodobně ale můžeme počítat přinejmenším s tím, že nás nečeká úplný průšvih. Samozřejmě však nejde o první audiovizuální adaptaci Tolkienova díla. Dnes si připomeneme jinou, již má na svědomí svérázný autor drsné zábavy. Světu přinesla řadu technologických novinek a posunula způsob, jímž se uvažovalo o filmové produkci. Dokázala také, že dospělí mohou mít zájem o filmovou fantasy. Řeč je samozřejmě o adaptaci amerického animátora Ralpha Bakshiho z roku 1978.

Minamata je název japonského městečka, vedle nějž v polovině století nadnárodní korporace vypouštěla do vody rtuť a další chemikálie v tak šíleném množství, že vyvolala generace trvající závažné neurologické poruchy u nově narozených dětí místních obyvatel. Trvalo velmi dlouho, než se ji podařilo zastavit, a to s výraznou pomocí série fotografií amerického novináře W. Eugena Smitha pořízených začátkem 70. let. Snímek o odvaze postavit se mocné hrozbě a pomoct bezbranným režíruje Andrew Levitas a v jeho čele se ocitá Johnny Depp. Snímek byl dokončený a skromně uvedený již před dvěma lety, s jeho celosvětovou distribucí to ale nebylo snadné. Mnozí obviňovali studio, že se o film nestará kvůli tehdy neblahé pověsti Johnnyho Deppa. Po vzedmutí veřejné podpory hollywoodské hvězdě se snímek začal přeci jen promítat a dokázal, že především nejde o dobře odvedenou práci.

David Fincher slaví 60 let, z toho přesně polovinu věnoval budování pozice jednoho z nejvíce respektovaných amerických filmových režisérů. Uvedl celkem 11 celovečerních titulů, což je krásné číslo. Jako dělané na to, abychom každý z nich vzali a seřadili ve zcela objektivním a nenapadnutelném žebříčku, který má konečnou platnost a nejde proti němu nic namítat.

FAMU dělá poslední dobou slušnou práci, aby se tvorba jejích studentů zpřístupnila světu. Krom dlouho očekávaného internetového archivu spuštěného dříve tento rok do kin vstupuje třetí pásmo FAMU v kině. To nabízí pětici filmů, které mají reprezentovat to nejlepší ze studentské tvorby minulého roku.

Většinou, když si pouštíme první díl thrillerové série, asi doufáme, že bude co nejlepší. Že režie bude zručná, herecké výkony strhující a děj nás bude příjemně držet v nejistotě. Že vše bude víceméně dávat smysl. Sedmidílná novinka Netflixu Ozvěny je jiná sorta zábavy. Je tak přitažená za vlasy, že překračuje hranice královské zábavy a nám nezbývá nic jiného než chtít víc. Víc nesmyslů, víc absurdit. Jak daleko se dá dostat? VÍC, PROBOHA!

Když Avatar před pár dny zmizel z nabídky Disney+, netrvalo dlouho, lidé si toho všimli a začali se podivovat. Náhlá absence má ale dobrý důvod – komerčně nejúspěšnější film všech dob se totiž chystá v září vrátit do kin, aby připravil půdu pro dlouho očekávaný prosincový příchod Avatara 2.

Arvéd, který má tento týden svou premiéru v kinech, patří mezi nejvyhlíženější české artové filmy sezóny. Částečně proto, že je už docela dlouho hotový a čekal na zvolnění postpandemického frmolu v kinech. Vynikající trailer zvědavost ještě navýšil. Nepřijmutí karlovarským festivalem by se snad mohlo jevit jako špatné znamení, na druhou stranu minulý rok Vary odmítly zařadit Okupaci, která pak posbírala hned několik filmových cen – vkusu festivalu co do výběru lokálního artu tedy není radno důvěřovat. Šance se chopila Letní filmová škola, kterou Arvéd slavnostně zakončil. A vzbudil přesně tak rozporuplné reakce, jak se dá u ambivalentního a nápaditého filmu čekat.