Michal Šobr - Česká televize

Kdo by takovou nezažil, neprotrpěl, neproklínal, a zároveň za ni neděkoval osudu? Láska se totiž bez přívlastků neobejde. Stal by se z ní jen vyprázdněný pocit, zbavený onoho tetelivého opojení, jež vyvolává třeskuté chemické reakce, vedoucí ke skládání veršů, skoku z mostu nebo kýženému orgasmu, který je ostatně ve všech případech ve hře od samého počátku. Teoreticky může k jejímu uspokojivému naplnění stačit jediná žena za život. Prakticky při tomto úsporném modelu riskujete, že vám po pětadvaceti letech zahne s účetním a vy dostanete kopačky společně s krizí středního věku jako slušňák Cal. Jediné místo, kde se to dá jakžtakž ustát, je půda romantické komedie. Třeba jako je tato…

Strašidelné domy mají svá temná tajemství, s nimiž si není radno zahrávat. Nejjistější je se jim vyhnout, včas zdrhnout, když už jste do nějakého vlezli, nebo mít po ruce alespoň baterku, když ze tmy uslyšíte vlezlé lákání a blížící se šelest tisíců tlapek, s nimiž přichází smrt. Tak jako v tomhle viktoriánském domě na Rhode Islandu, kam právě přijíždí malá Sally. Hluboko v podzemí začenichali svraštělí CGI krysáci kořist a vydali se na lov…

Kdo jiný nežli režisér Jeffrey Jacob Abrams a producent Steven Spielberg by mohli nabídnout autentičtější nostalgické sci-fi retro ze sedmdesátých let o tom, jak se z kluků stávají "báječní muži s klikou"?

Jeho říše se rozkládá všude tam, kam slunce dosáhne a v jeho paprscích se třpytí dva Oscary a tři Zlaté Glóby. Její hranice lemuje přes rekordních padesát pět milionů prodaných kazet a generace aplaudujících filmových diváků, které spolu s ním vyrostly a jejichž obdiv a nadšení z něj učinily legendární animovaný kult devadesátých let. Zřejmě nejpopulárnější, ručně kreslený animák všech dob by mohl za zvuků oscarové pecky Eltona Johna "Can You Feel the Love Tonight" poklidně dřímat na vavřínech (které mu hned tak někdo nevezme), ale přesto se znovu vrací, aby podráždil nostalgiky a v 3D formátu oslovil novou generaci diváků.

Jednou přijde čas, kdy musí každý Šmoula povstat a pořádně se nakrknout, což se pozná podle toho, že jeho modrá začne mít štych malinko do růžova (žádné, ale opravdu žádné metafory ani aktuální kontexty v tom prosím nehledejte). A ten okamžik nastal jedné vlahé newyorské noci, kdy došlo k vítěznému přešmoulování upoceného pizizubky čaroděje Gargamela.

Jsou to hajzlové k pohledání a tenhle svět by byl lepší, kdyby na něm nezacláněli. Takže je pro to třeba něco udělat. Zní to jako zápletka "zabijačkového" thrilleru, ale je to půdorys konverzační a situační komedie o tom, jak rizikové je být šéfem (obzvláště je-li někdo hazjl k pohledání) a co vás čeká, když se chcete z úředníka prodeje, zubního asistenta a účetního rekvalifikovat na vraha. Dávali jim zakouřit a oni jim teď jdou po krku!

Jak idealistické vyžle z Brooklynu, zapálený patriot, podvyživený platfusák a dobrý člověk Steve Rogers dal Hitlerovi do zubů a pomohl spojencům vyhrát druhou světovou válku. Každý s ním zametal a on se pokaždé zvedl a zkusil to znovu. Nikdo mu nevěřil, nikdo ho nebral vážně – nikdo mu nechtěl dát šanci bojovat. Až přišel Dr. Erskin, který odhalil bezedný rezervoár jeho čisté vnitřní síly, napral do něj koňskou dávku svého séra a učinil z něj idol Ameriky.

Jsou příběhy, k nimž se budeme znovu vracet, přestože je důvěrně známe již z doby, kdy jsme je louskali jako povinnou školní četbu. Jsou to příběhy neukončené a otevřené, neboť v nich hledáme (a nalézáme) věčné hodnoty, jež nás oslovují, i nové interpretační možnosti, jimiž je i sebe obohacujeme. To platí pro každou novou inscenaci Krále Leara či provedení Beethovenovy Osudové, stejně tak jako pro každou novou ekranizaci klasiky Charlotty Brontëové o jedné křehké a přece tolik statečné dívce, která i se špatnými kartami, jež jí osud rozdal, odmítla prohrát svůj život – a nakonec ke štěstí přišla.

Sobota 24. července 2010 byl docela obyčejný den. Svět se v něm nezachvěl v základech a nezačal být od té chvíle jiný. Lidé v něm docela prozaicky opouštěli svá obydlí a naplňovali ho všedními akty svých všedních životů. Většinou nepřemýšleli o tom, jak jsou nicotní, ani se neopájeli vědomím vlastní jedinečnosti. Vlastně jen tak nějak byli rádi, že jsou. Jen otevřeli oči a žili, nikoli s pocitem, že tento den je unikátní a neopakovatelný, ale z prosté potřeby ho přežít - a (řečeno s Woody Allanem) stihnout to včas domů k večeři!

Jsem rád sám, protože tak mám čas přemýšlet. Máma se mi svěřila, že kdyby byl požár, zachránila by prvního mě, a ne tátu, ale měla by výčitky. Táta říkal, že by v takovém případě první zachránil mámu, aby byli dva a měli tak větší šanci, že zachrání mě.

Pohádka o krvavé Karkulce, která dokáže stáhnout vlka za živa z kůže. Její divoká road movie osciluje mezi Brutální Nikitou, Leonem, Uprchlíkem, bourneovskou odyseou a obtížně zařaditelným, artovým revenge thrillerem. Způsobil to skvělý režisér filmových adaptací klasických literárních předloh (Pýcha a předsudek, Pokání) Joe Wright, který se rozhodl razantně změnit žánr.

Říkají, že chlapské náčiní je příliš špičaté a působí agresivně, zvlášť když jim ho pořád cpete před obličej. Přály by si, aby bylo alespoň kulaté, a nejhorší na tom je, že to asi myslí vážně. Někdy chtějí zpomalit a pak to zase musí být rychle – špatně se s nimi chytá společný rytmus, což bude možná tím, že máme každý jiný. Pravidelně potřebují slyšet věty typu "Jsi mojí součástí, bez které nemůžu žít", i když je zřejmé, že je to logicky i biologicky blbost. Tenis hrají (až na hvězdu z Fulneku) hůř než v reklamě na tampony, v letadle se bojí, že je vysaje záchod, a i když s nimi pravidelně souložíte, hnidopišsky si budou pamatovat, že jste je již pět let nepolíbil. Ale ze všeho nejvíce milují svatby a zásnubní a rozlučkové večírky k sežrání, což je v tuto chvíli jejich nestravitelný problém…

Žít vedle sebe ještě neznamená žít spolu - neboť rozdělený svět nelze společně sdílet. Čtrnáctiletý Adam ví, jak se žije Romům na východním Slovensku, v osadě, která je ghettem na okraji společnosti bílých gadžů, jež ho otčím Žigo učí bytostně nenávidět. Jak se živoří v enklávě, z níž není úniku a odkud je může vysvobodit jen vybájená emigrace do Velké Británie – nebo smrt. Tak jako jeho tátu, jehož právě našli mrtvého na silnici. Neboť osada je místo, kde se nesnadno žije, ale lehce přichází na svět a ještě snadněji umírá.

Tajemství odvrácené tváře Měsíce je odhaleno! Když 20. července 1969 vrcholila historická mise Apolla 11, jen několik zasvěcených vědělo, co bylo jejím skutečným cílem. Lunární modul přistál v oblasti Mare Tranquillitatis a čtyři sta milionů lidí v přímém přenosu zíralo na to, jak člověk otiskl svoji první stopu na Měsíci. Jenomže neviděli vše. "Je to malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo", odrecitoval tehdy památnou větu Neil Armstrong, pak zmizel z obrazu a měl jedenadvacet minut na to, aby mimo dosah signálu prozkoumal vrak kosmické lodi, skrývající nebezpečné tajemství. Jestliže se ho zmocní Deceptikoni, kteří chtějí zachránit svoji zdevastovanou planetu Cybertron, je lidstvo (pokolikáté už?) na pokraji zkázy!

Slyšte fantasy příběh, jemuž není rovno, o rytířích, kteří přinášeli dobro v době, kdy světlo skomírá. Až dva měsíce splynou, naplní se dávné proroctví a čaroděj Leezar oplodní krásnou Belladonnu. A z jejich spojení se zrodí drak, jenž ovládne svět. Obezřetný slizoun Leezar má na tuhle intimní akci natrénováno, a když mu její vagína bude připomínat jeho ruku (což dopředu nelze zcela zaručit), nebude problém. Jenomže temný mág nepočítal s tím, že se princ Slavomír, jemuž byla Belladonna zaslíbena, naštve a vydá se tuhle temnou defloraci překazit i se svým bratrem Honimírem, jehož jméno naznačuje, že dobře ví, o čem je řeč.