Návrat nejděsivější jeptišky je důkazem, že duchařské horory nelze brát vážně

Hororům se v dnešní době daří jako snad žádnému žánru vyjma komiksovek, které však poslední dobou přece jen stagnují. Jestli je nicméně nějaká hollywoodská série otravná a vyčpělá, vedle DC a Rychle a zběsile to musí být vesmír Conjuring. Manželé Warrenovi, kteří filmy jako V zajetí démonů či Annabelle ukotvují v realitě a vycházejí ze skutečných postav, už v jednotlivých příbězích dělají spíš křoví. Na piedestal se dostal démon Valag převtělený v jeptišku, z něhož mrazilo hlavně tehdy, když se v předchozích filmech zjevoval krátce a náznakově. 

S jeho potenciálem však poměrně dobře pracoval první díl Sestry z roku 2018, který zavedl děj do atraktivního hororového prostředí na zamlžené rumunské opatství. Šlo o duchařskou mainstreamovku nejtěžšího kalibru, která však žánrové atrakce chrlila nepřetržitě a nezačala nudit. Sestra II, která po pěti letech vstoupila i do tuzemských kin, příliš sází na to, jak je Valag v popkultuře začleněný a zikonizovaný. Příběhem se jedná o zhola zbytečné pokračování, které pozitivně zaujme snad jen tím, jak kvalitně se v něm pracuje s audiovizuální stránkou a jak tvůrci pečlivě přemosťují vazby mezi kladnými postavami z jednoho filmu do druhého.

Nový režisér Michael Chaves má za sebou už třetí díl V zajetí démonů s podtitulem Na ďáblův příkaz. Ten je z celé trilogie nejhorší a nejméně úspěšný, ale profláknuté schéma strašidelného domu alespoň nápaditě přechýlil k investigativnímu vyšetřování a soudnímu dramatu. Chaves se řídký děj pokouší zpestřit i v Sestře II a ke dvěma třetinám 110minutového filmu přistupuje jako ke skládačce ve stylu Šifry mistra Leonarda. 

Sestra Irene (Taissa Farmiga), jež Valagovi s úspěchem čelila už v Rumunsku, musí opět zasáhnout. Démon totiž posedl jejího někdejšího pomocníka a zachránce Maurice (Jonas Bloquet), s nímž se přesunul na maďarskou klášterní školu. Tam se Maurice, jenž v některých fázích dne dokáže svobodně jednat a o posednutí netuší, spřátelí s neprůbojnou dívkou Sophie (Katelyn Rose Downey), dcerou tamní učitelky Kate (Anna Popplewell). Mrtví přibývají a Irene s pomocnicí Debrou (Storm Reid) musí rozluštit, co démonickou bytost motivuje a jak ji definitivně porazit.

Zpočátku film skáče mezi více prostory, aniž by bylo jasné, jak se k sobě budou vztahovat. Linie v internátní škole, kde jiné dívky Sophii šikanují a která nachází zastání u údržbáře, se zaměřuje na humánní motivy a tvoří podobný emocionální oblouk, jaký v jedničce panoval mezi Irene a Mauricem. A do toho se v temných koutech, kam se každá postava bez rozmýšlení vydává čenichat navzdory veškerému selskému rozumu, zjevuje smrtonosná silueta jeptišky. 

Pátrání Irene s Debrou příběh zesvižňuje a postupně skládá dohromady tak, aby i noví diváci a divačky pochopili zásadní vazby na předchozí díl. Jenže je současně plné nesmyslů a dává najevo, že zdejší církevní instituce a její mytologie jsou opravdu jen dílem konspirace a fantasy jako od Dana Browna. Menším problémem, spojeným s nadužíváním stále stejných lekacích postupů, by bylo nelogické chování postav. Jistě, jednají v podmínkách hollywoodského hororu pro masy a jejich pobožnost je má v očích popcornem sycené cílovky od běžných smrtelníků odlišovat. Ale jeptišky jsou přece pořád lidé a dokážou si spočítat, kolik je dvě a dvě. Rozhodně nedává smysl, když Irene v počátku vyšetřování postihnou vidiny upáleného kněze, a hned v následující scéně se dalším zásahem Valaga nechá zlákat do opuštěné temné uličky. 

Samotné tiché a protahované scény s démonem jsou opět důležitější než to, jak hloupě se k nim musí dospět. Ještě jednodušší je nicméně postoj církve k danému problému a to, jak se Irene s Debrou záhy dohmátnou aktuální polohy Maurice a Valaga. Je to sám démon, kdo Irene v dalším vidění vyjeví své záměry a současně odhalí Achillovu patu. A když se sestry uchýlí hledat nápovědu do církevního archivu, knihovník jim bez námahy sdělí, co přesně podle něj Valag chce a kde se daná věc nachází. Proč tedy všichni exorcisté nesbalili krucifixy a neodjeli na maďarskou školu pomoci, zůstává záhadou.

Nebo možná zázrakem. Právě ten se totiž od Irene v dalším kole proti Valagovi očekává. Spolu s Debrou pro něj zřejmě má predispozice dané složitým dospíváním obou žen, jež za různých okolností přišly o matku a musely svou víru urputně hledat. Z toho se vyklube nejnosnější motiv, který se při závěrečné konfrontaci pochopitelně zúročí. Brownovská šifra zaklapává tak hladce, že se o kohokoli postupně zapomínáme bát. Hrdinky navádí nejen vševědoucí knihovník, ale také fotografie z místa činu s povědomými symboly nebo světlo, jež pod určitým úhlem přes skleněnou fresku označí bod X, kde by Indiana Jones začal kopat do země. 

Na Indyho se ostatně v jedné chvíli otevřeně vzpomene, a to když se tísnivý horor ke konci definitivně překlene do akční honičky. Sophie se před posedlým Mauricem zachraňuje na svisle visícím kusu klenutého dřevěného schodiště a hrozí, že spadne do hlubin zničené zvonice. Vše zvládne a do záběru se nejprve vyškrábají její ruce, z nichž jedna drží klíčový náboženský artefakt. Úplně stejný záběr použil Spielberg na konci Chrámu zkázy, kde Indy přežil strhující šplhání po skalním úbočí. Svým způsobem nejadrenalinovější scéna filmu nicméně nepotěší jako reference. Spíš upozorní na to, do jakého teritoria se příběh najednou dostal a že jen napodobuje klasická díla.

Sestra II je splácanou hororovou atrakcí, která možná dobře vypadá a přichází s několika vcelku originálními scénami (které však byly už v trailerech), ale jejíž jediný účel je marketingový. Valag má vizáž známou ze stovek memů a krátkých reels. Vrátil se hlavně proto, aby se levně a bez rizika investovalo (odhadovaný rozpočet je 35 milionů, jednička stála 22 a po celém světě vydělala 365 milionů). Ve filmu přitom nic velkého nepředvede a zase vůbec nedává smysl, jak snadno ho mohou zastavit i zabouchnuté dveře.

Také stylisticky nejde o žádný zázrak. Chaves jen kopíruje postupy Leigha Whannella (Neviditelný) či Davida Roberta Mitchella (Neutečeš), když rozebírá prostor pomalým švenkováním kamery zleva doprava a naopak. Zatímco nedávné horory jako Mluv se mnou či Pavučina zaujaly i samotným příběhem, netradičním uchopením a vůlí překvapovat, druhá Sestra je neškodná masovka s pokusy o ozvláštnění, které jsou podobně jalové jako v případě většiny dílů chaotické série Saw. Oproti ní však není ani nepřístupná a může se spolehnout jen na kvalitní herce a zdařilou retro výpravu.

Podívejte se na žebříček nejlepších hororů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.