Jaroslav Tuček

Jaroslav Tuček, narozen 5. září 1938 v Břeclavi, herec, divadelní manažer, pedagog a publicista. Původně vyučený frézař, který se později vydal na uměleckou dráhu a vystudoval herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením profesorky Loly Skrbkové. Po absolvování JAMU nastoupil v roce 1962 do svého prvního divadelního angažmá v tehdejším Divadle Julia Fučíka na brněnském výstavišti. Po absolvování Janáčkovy akademie múzických umění u profesorky Loly Skrbkové nastoupil v roce 1962 do svého prvního angažmá v tehdejším Divadle Julia Fučíka na brněnském výstavišti. Postupně získal angažmá v brněnském Divadle Julia Fučíka a v Divadle bratří Mrštíků, poté v ostravském Divadle Petra Bezruče a nakonec v brněnské Mahenově činohře. Dva roky pobyl v Ostravě a poté se definitivně vrátil do Brna. Hrál pod vedením zkušených a slavných režisérů Miloše Hynšta, Aloise Hajdy, Evalda Schorma, Zdeňka Kaloče či Stanislava Fišera. Divadelní a filmová kariéra Z mnoha divadelních rolí vynikl jako Ambrož v Čapkově hře Život a dílo skladatele Foltýna (1969), Ivari v Ševcích z Nummi od Aleksise Kiviho (1971), Valenta v Mahenově Chroustu či Porotce číslo 5 v Roseových Dvanácti rozhněvaných (1973). Jeho herecká kariéra byla primárně spjata s divadelními prkny, před kamerou se objevoval spíše sporadicky. Na konci 70. let hereckou dráhu víceméně opustil a objevoval se již jen občas v malých rolích před kamerou. Přestože filmografie Jaroslava Tučka není rozsáhlá, věnoval se dabingu, kde propůjčil svůj hlas řadě zahraničních herců. V dabingu se podílel na filmech jako FBI v sukních (1999), kde namluvil postavu Nilese Brewstera, dále v snímku Polda Artie Lewis (1996) daboval Victora Riverse v roli Oresteho, ve filmu Fletch (1994) propůjčil hlas Williamu Sandersonovi jako Swarthoutovi a v Síle chtivosti (1979) daboval Alberta v podání Antonia Rosse. V seriálové tvorbě se jeho hlas objevil v Hříšné lásce (2002), kde namluvil Homera Wimera v roli Roberta Avellanedy, v seriálu Jake a Tlusťoch (1. a 3. série, 1993, 1995) daboval postavy Holly a Hirama, a v populárním seriálu Dallas (2. série, 1992) namluvil postavy Petera Larsona a Setha Stonea. Z minisérie lze zmínit jeho práci na Dokud se nesejdeme (1992), kde daboval Dr. Weitze v podání Jamese Hornbecka. Divadelní management a pedagogická činnost Rok 1980 vnesl zásadní změnu do jeho života, když byl jmenován uměleckým vedoucím Divadla Na provázku. Jak vzpomíná dramaturgyně, publicistka a teatroložka PhDr. Eugenie Dufková: „Jaroslav Tuček brzy poznal neutěšený stav divadelního zázemí a rozhodl se, podporován především režisérem Peterem Scherhauferem, vybudovat pro 'Provázek' divadelní dům. Los padl na Dům pánů z Fanalu na Horním náměstí, dnešním Zelném trhu. Začala jeho rozsáhlá rekonstrukce." Přelom v jeho profesním životě nastal koncem roku 1979, kdy byl jako straník jmenován uměleckým šéfem Divadla na provázku a HaDivadla. Během svého působení měl klíčový podíl na přípravě a realizaci nové stavby pro tehdejší Divadlo na provázku. Po Listopadu stál deset let v čele vysokoškolského Studia Marta a jednu dekádu vedl divadlo pro děti a mládež Polárka. U obou scén se zasloužil o náročné stavební rekonstrukce. V letech 1976–1981 učil Jaroslav Tuček jevištní řeč a hereckou výchovu na brněnské konzervatoři, v letech 1988–1989 umělecký přednes na Janáčkově akademii múzických umění. Literární a publicistická činnost Působil rovněž jako pedagog a nyní je příležitostným publicistou. Knižně vydal svazek Záloha na vzpomínání (2008). Jaroslav Tuček neustále o něčem přemýšlí, nad něčím mudruje. Od roku 2013 publikuje své úvahy v samostatném blogu Divadelních novin na internetu. Už jich tam zveřejnil 372. Jaroslav Tuček je otcem filmového režiséra a scenáristy Benjamina Tučka a producenta Daniela Tučka. Je synem brněnského divadelníka Jaroslava Tučka (nar. 1938) a televizní a filmové dramaturgyně a scenáristky Dany Tučkové; jeho bratrem je producent Daniel Tuček (nar. 1974). Má čtyři děti. Žije v Brně-Komíně.