Kei Satô (佐藤慶, Satō Kei; 21. prosince 1928, Aizuwakamatsu, Fukušima – 2. května 2010, Setagaya, Tokio) byl významný japonský charakterní herec a vypravěč, který se nesmazatelně zapsal do historie japonské kinematografie především svou spoluprací s režiséry japonské nové vlny. Původ a začátky kariéry Kei Satô pocházel ze samurajské rodiny z oblasti Aizu, která po prohrané válce Bošin provozovala velkoobchod s lakovanými materiály. Po absolvování oboru barvení a tkaní na Technické škole v prefektuře Fukušima pracoval na městském úřadě v Aizuwakamatsu. V roce 1950 se přestěhoval do Tokia, aby studoval herectví. Před svým úspěchem ve filmu The Human Condition (1959), který znamenal jeho filmový debut, se živil výrobou ručně psaných mimeografů, přičemž zájem o ruční tisk si udržel po celý život. Spolupráce s Nagisou Oshimou Kei Satô je známý především svou dlouholetou spoluprací s průkopníkem japonské nové vlny, režisérem Nagisou Oshimou. Objevil se v mnoha jeho klíčových filmech, včetně Cruel Story of Youth (1960), The Sun's Burial (1960) a Night and Fog in Japan (1960). Zlomovou rolí v jeho kariéře byla postava sériového násilníka ve filmu Violence at Noon (1966), kde vytvořil nezapomenutelný výkon postavený na těžkých víčkách, potůčcích potu a drobných pohybech jazyka. Následovaly další významné role v Oshimových filmech jako Sing a Song of Sex (1967), Three Resurrected Drunkards (1968) a Death by Hanging (1968), kde ztvárnil roli vězeňského dozorce. Vrchol kariéry Za svůj výkon ve filmu The Ceremony (1971), kde hrál děsivou postavu děda Kazuomiho Sakurady, který jako přízrak ovládá celý klan, získal Kei Satô cenu pro nejlepšího herce od prestižního filmového časopisu Kinema Junpo. Stejné ocenění obdržel také za film Nihon no akuryō. V The Ceremony vytvořil nezapomenutelnou postavu, která symbolizovala toxický vliv starší generace na mladší v poválečném Japonsku. Spolupráce s Kanetem Shindem Vedle Oshimy spolupracoval Satô také s dalším významným režisérem, Kanetem Shindem. Jejich nejznámější společné filmy jsou hororové snímky Onibaba (1964) a Kuroneko (1968). V Onibaba ztvárnil postavu Hačiho, muže, který se vrací z války a vyvolává sexuální napětí mezi dvěma ženami žijícími v bažinatém poli rákosí. Film se stal kultovním dílem japonské kinematografie a Satôův výkon v něm patří k jeho nejpozoruhodnějším. Další významné role Kei Satô se objevil také ve filmu The Sword of Doom (1966) režiséra Kihačiho Okamota, kde ztvárnil postavu Kamo Serizawy. Hrál také v dalších významných dílech japonské kinematografie jako Harakiri (1962) Masaki Kobajašiho a Pitfall (1962) Hiroši Tešigahary. Jeho filmografie zahrnuje desítky filmů různých žánrů, od samurajských dramat přes horory až po politické satiry. Pozdější kariéra V roce 1981 se Satô objevil ve filmu Daydream, kde účinkoval v nesimulované sexuální scéně s herečkou Kjóko Aizome. Účast uznávaného herce v explicitním filmu vzbudila značnou pozornost médií a přilákala do kin davy diváků. Kromě herectví pracoval Satô také jako vypravěč mnoha dokumentárních filmů, a to jak televizních, tak i filmových. Odkaz Kei Satô zemřel 2. května 2010 ve věku 81 let. Zanechal po sobě bohaté filmové dědictví, které zahrnuje spolupráci s nejvýznamnějšími japonskými režiséry své doby. Jeho charakteristický vzhled s těžkými víčky a schopnost ztvárnit jak záporné, tak komplexní postavy z něj učinily jednoho z nejpozoruhodnějších herců japonské kinematografie. Jeho výkony ve filmech jako Onibaba, The Ceremony a Death by Hanging zůstávají trvalou součástí světového filmového dědictví.

Trailery