Totò

Antonio Griffo Focas Flavio Angelo Ducas Comneno Porfirogenito Gagliardi De Curtis di Bisanzio, známý pod uměleckým jménem Totò, se narodil 15. února 1898 v chudé čtvrti Rione Sanità v Neapoli jako nemanželský syn sicilské matky Anny Clemente a neapolského markýze Giuseppeho de Curtis. Byl italským hercem, komikem, scenáristou, dramatikem, básníkem, zpěvákem a textařem, přezdívaným "il principe della risata" (kníže smíchu). Počátky kariéry Ačkoliv si jeho matka přála, aby se stal knězem, již v roce 1913, ve věku pouhých 15 let, začal Totò vystupovat jako komik v malých divadlech pod pseudonymem Clerment. Jeho raný repertoár se skládal především z imitací postav Gustava De Marca. V těchto menších divadelních prostorách měl Totò příležitost setkat se s významnými umělci jako byli Eduardo a Peppino De Filippo. Během první světové války sloužil v italské armádě a poté se vrátil k herectví. Postupně si osvojil umění neapolských pouličních komiků, dědiců tradice komedie dell'arte, a začal rozvíjet charakteristické prvky svého stylu, včetně loutkových, nesouvislých gest, zdůrazněných výrazů obličeje a extrémního, někdy až surrealistického smyslu pro humor. Divadelní úspěchy V roce 1922 se Totò přestěhoval do Říma, aby mohl vystupovat ve větších divadlech. Brzy měl vlastní divadelní společnost, se kterou cestoval po celé zemi. Postupně se vypracoval na jednoho z nejpopulárnějších italských komiků. Jeho nezaměnitelná postava s nepravidelným obličejem (způsobeným nehodou v mládí) a jedinečná schopnost pohybovat svým tělem jako loutka se staly velmi populárními a jeho komické gagy se staly součástí italské kultury. Filmová kariéra V roce 1937 se Totò objevil ve svém prvním filmu "Fermo con le mani" a během následujících tří desetiletí ztvárnil role v celkem 97 filmech. Mnoho z nich neslo v názvu jeho jméno "Totò", protože byly vytvořeny především jako platforma pro jeho jedinečný talent. Mezi jeho nejznámější filmy patří Guardie e ladri (Cops and Robbers, 1951), který režírovali Steno a Mario Monicelli, kde hrál po boku Alda Fabriziho. Film byl produkován Dinem De Laurentiisem a Carlem Pontim a stal se jedním z nejvýdělečnějších Totòvých filmů. Dalším významným dílem byl L'oro di Napoli (The Gold of Naples, 1954), čtyřdílná komediální drama režírovaná Vittoriem De Sicou, kde Totò ztvárnil postavu Dona Saveria Petrilla v segmentu "Il guappo" (Rváč). Jeho výkon v tomto filmu byl necharakteristicky temný a melancholický. Spolupráce s Peppinem De Filippem Během své rozsáhlé filmové kariéry měl Totò příležitost hrát po boku prakticky všech významných italských herců té doby. S některými z nich vytvořil několik filmů, přičemž nejznámější a nejúspěšnější dvojici vytvořil s Peppinem De Filippem. De Filippo byl jedním z mála herců, jehož jméno se objevovalo v názvech filmů spolu s Totòvým, například v Totò, Peppino e la malafemmina (Toto, Peppino, and the Hussy, 1956) a Totò e Peppino divisi a Berlino (Toto and Peppino Divided in Berlin, 1962). Film Totò, Peppino e la malafemmina se stal nejvýdělečnějším filmem roku 1956 v Itálii s příjmem 1,751 miliardy italských lir. Vypráví příběh dvou bratrů Antonia (Totò) a Peppina (Peppino De Filippo) Caponiových, venkovských statkářů z jižní Itálie, kteří se vydávají do Milána, aby přesvědčili svého synovce, aby se vrátil ke studiu medicíny a opustil tanečnici revue, do které se zamiloval. Jedna z nejslavnějších scén italské kinematografie pochází právě z tohoto filmu - scéna, kdy Totò a Peppino píší dopis "malafemmině" (lehké ženě), která byla údajně zcela improvizovaná oběma herci. Umělecký přínos Totò je považován za dědice tradice komedie dell'arte a byl přirovnáván k takovým postavám jako Buster Keaton a Charlie Chaplin. Ačkoli byl zpočátku známý především jako komický herec, jeho dramatické role, poezie a písně jsou rovněž považovány za vynikající. Jednou z jeho nejznámějších písní je "Malafemmena" (Lehká žena), která byla inspirována jeho první manželkou Dianou Bandini Rogliani, jež ho opustila. Tato píseň je považována za klasiku italské populární hudby. Pozdější kariéra a spolupráce s významnými režiséry V pozdější fázi své kariéry Totò spolupracoval s významnými italskými režiséry v dramatických rolích. Zvláště pozoruhodná byla jeho spolupráce s Pierem Paolem Pasolinim ve filmu Uccellacci e uccellini (The Hawks and the Sparrows, 1966), kde předvedl své dramatické schopnosti. Jeho poslední filmovou rolí byla postava Iaga v segmentu "Che cosa sono le nuvole?" ve filmu Capriccio all'italiana (Caprice Italian Style, 1968), který byl vydán posmrtně. Osobní život a odkaz Totò měl velmi barvitý osobní život, který byl poznamenán zklamáním a tragédií. Jeho první manželka, Diana Bandini Rogliani, se kterou se oženil v roce 1935, ho opustila. Svou dceru Lilianu pojmenoval po bývalé milence Lilianě Castagnole, která spáchala sebevraždu, když jejich vztah skončil. Jeho syn Massenzio, narozený předčasně, zemřel několik hodin po porodu. Totò zemřel 15. dubna 1967 v Římě po sérii srdečních záchvatů ve věku 69 let. Kvůli jeho obrovské popularitě se konaly tři pohřební obřady: první v Římě, druhý v jeho rodném městě Neapoli a třetí organizovaný místním mafiánským bossem, který nechal nést prázdnou rakev přeplněnými ulicemi čtvrti, kde se Totò narodil. Dům, kde se narodil, byl nedávno otevřen jako muzeum a jeho hrob pravidelně navštěvují jeho fanoušci, z nichž mnozí ho považují za svatého. Totò zůstává jedním z nejpopulárnějších italských umělců všech dob. Jeho filmy jsou stále pravidelně vysílány v italské televizi a jeho komické gagy se staly součástí italské kultury. Díky svému intelektu a uměleckým schopnostem zanechal nesmazatelnou stopu v italské populární kultuře první poloviny dvacátého století.