Alejandro Jodorowsky

Kvůli tomu, jak se poslední dobou mluví jenom o nové Duně (Dune: Part Two), bychom málem zapomněli na… starou Dunu. Ne tedy první díl od Denise Villeneuva z roku 2021, nýbrž jedinou starší filmovou adaptaci románu Franka Herberta. Tu má na svědomí poněkud netypicky David Lynch a podivné dílo z roku 1984 dodnes svérázně vystupuje ze zbytku jeho filmografie.

Chilsko-francouzský režisér Alejandro Jodorowsky dnes slaví 95. narozeniny. Přestože za svůj život nenatočil ani deset filmů, patří mezi nejikoničtější a nejkultovnější filmaře. Ve skutečnosti se dá říct, že naše představa o „kultovním filmaři“ vznikla právě na základě jeho práce a života. Jeho Krtka (El Topo) z roku 1970 mnozí považují za první půlnoční film. Tedy takový, který neuspěje v klasické distribuci, zato však žije bohatým životem v klubových a komunitních kinech. Na rozdíl od mnohých půlnočních režisérů typu Tommyho Wiseaua a Neila Breena však Jodorowsky není patlal, jehož filmy by byly „tak špatné, až jsou dobré“, jedná se o mistra surrealismu.

Snímek Tajemství a smysl života si vyloženě říká o dialogický rozbor a fact checking. Samotná jeho forma je založená na zhuštěném monologu, v němž se mísí více druhů duchovních učení. Přestože film trvá přes dvě a půl hodiny, není často jasné, co jeho autor považuje za „pravidla reality“, tedy jakým způsobem něco vzniká, existuje a zaniká. Stejně tak film nenabízí vysvětlení, jak tato pravidla můžeme poznat, nicméně všechna tvrzení čmeláčího průvodce jsou předkládána jako absolutní univerzální pravda bez přihlédnutí k jiným vysvětlením.

Juraj Jakubisko byl vyhlášený nejlepším slovenským režisérem všech dob. Doby, kdy byl nejlepší, se však odehrávaly mezi 60. a 80. léty. Od 90. let nastalo spíš tápání. Svou velikost už nikdy nedokázal, velikášství však ano. Ohromující talent z jeho děl probleskuje v jednotlivostech výtvarného řešení, méně už ale z vypravěčství nebo z vedení herců. To platí i pro Perinbabu a dva světy.

Třetí film, třetí cesta. Zatímco putování Fanda a Lis ve stejnojmenném snímku z roku 1968 se s velkým ohlasem nesetkalo, Krtek (1970) už k chilskému mystikovi Alejandru Jodorowskymu přitáhl dostatečnou pozornost. Mezi fanoušky díla o spirituální cestě pochybného pistolníka patřili i členové skupiny Beatles, kteří přesvědčili šéfa své nahrávací společnosti Allena Kleina, aby Jodorowskymu dal milion dolarů na další projekt.

Pro všechny, kteří se už nemůžou dočkat Duny: druhé části režiséra Denise Villeneueva, je tady trailer, jenž publikum seznamuje se vším, co potřebuje vědět. Znovu se ocitáme na pouštní planetě Arrakis a spousta nadšenců už teď přitakává, že uvedený snímek bude jednou z největších flmových událostí letošního roku.

Abychom uvěřili dění na plátně, musíme potlačit nedůvěru a přistoupit na hru, kterou s námi filmaři a filmařky hrají. Ale co když pohyblivé obrázky přijímáme tak ochotně proto, že jejich princip už dávno dobře známe?

Alejandro Jodorowsky rozhodně patří k nejzábavnějším mystikům posledního více než půlstoletí. Namísto esoterických motivačních příruček vydává rozmáchlé komiksové space opery, jeho filmy se objevují v žebříčcích nejbizarnějších počinů dějin kinematografie a jeho životním projektem byla adaptace sci-fi klasiky Duna. Teď máme možnost vidět průřez celou mistrovou filmografií na velkém plátně.

V polovině března uběhlo přesně padesát let od premiéry nechvalně proslulých i obdivovaných Růžových plameňáků (Pink Flamingos). Exploatační postmoderní komedie se v některých zemích nesmí vysílat dodnes a míra zvrhlých výjevů přesahuje hranici, již si většina diváků stanovuje v souvislosti s pokleslým morálním vkusem. Přesto je snímek Johna Waterse zřejmě nejslavnějším a nejoblíbenějším „oplzlým“ snímkem historie, který inspiroval mnoho pozdějších filmařů i serióznějších titulů a zasloužil se o uvolnění některých tabu v kinematografii.

Francisi Fordu Coppolovi, který se navždy zapsal do dějin režií mafiánské trilogie Kmotr, bude brzy 83 let. V době, kdy většina lidí je už v důchodu, se ale chystá na možná největší film své kariéry. Připravuje ho skoro čtyřicet let a nikdo mu na něj nechtěl dát peníze.

Novozélandský režisér Taika Waititi má po nedávných úspěších sebevědomí na rozdávání. Vrhne se proto na adaptaci díla, které je nejprodávanější grafickou novelou v rámci science fiction v historii.

Premiéra jednoho z nejočekávanějších a produkčně nejobjemnějších filmů posledních let je za dveřmi. Adaptace románu Franka Herberta od kanadského režiséra Denise Villeneuvea ohromí moderním audiovizuálem a novou autorskou vizí, ovšem současně bude stát na ramenou dvěma předchůdcům, kteří „nezfilmovatelnou“ a obsáhlou knižní předlohu adaptovali po svém. Pojďme si je nyní připomenout.

Diskutovaný filmový projekt na motivy literární sci-fi klasiky Franka Herberta se představil publiku na festivalu v italských Benátkách a okamžitě sklízí rozporuplné ohlasy, které přeci jen vzbuzují více obav než radosti.

Filmové adaptace komiksových děl v poslední době vládnou filmovému průmyslu. Uzrála na ně ta správná doba, fanoušci je milují (v mnoha případech již po celá desetiletí), počítačové triky dovolují téměř nemožné a příběhy nabízí zábavu pro všechny.

Ve čtvrtek 9. května bude zahájen 25. ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha. Letošním tématem bude latinskoamerická literatura a jedním z hvězdných hostů, který se návštěvníkům představí, chilský vizionář Alejandro Jodorowsky.