Frédéric Mitterrand

Frédéric Mitterrand (21. srpna 1947, Paříž, Francie – 21. března 2024, Paříž, Francie) byl francouzský režisér, herec, scenárista, producent a politik. Jako synovec bývalého francouzského prezidenta Françoise Mitterranda se stal významnou osobností francouzské kulturní scény, která propojila svět filmu s politikou. Vzdělání a počátky kariéry Mitterrand studoval historii a geografii na Pařížské univerzitě Nanterre La Défense a politologii na Sciences Po. V letech 1968 až 1971 vyučoval ekonomii, historii a geografii na EABJM. Jeho filmová kariéra začala již v mládí, kdy se jako teenager objevil ve filmu Fortunat (1960) po boku Bourvila a Michèle Morgan. V roce 1978 pracoval jako filmový kritik pro časopis J'informe. Filmová kariéra V letech 1971 až 1986 provozoval několik artových kin v Paříži (Olympic Palace, Entrepôt a Olympic-Entrepôt), čímž významně přispěl k rozvoji alternativní filmové scény ve Francii. Jako režisér debutoval v roce 1981 dokumentárním filmem Lettres d'amour en Somalie (Love Letters from Somalia), který kombinuje kolektivní historii Somálska s osobním příběhem vypravěče. Film je koncipován jako cestopisný deník, kde Mitterrand v komentáři sdílí své dojmy z Afriky a zároveň vypráví o svých milostných zklamáních. Mezi jeho další významná režisérská díla patří segment v antologii Paris vu par... vingt ans plus tard (1984) a adaptace Pucciniho opery Madame Butterfly (1995), která vypráví příběh mladé gejši Cio-Cio-San a jejího nešťastného manželství s americkým námořním důstojníkem. Režíroval také film Roberte (1979), který patří mezi jeho raná díla. Herecká kariéra Jako herec se Mitterrand objevil v několika filmech, včetně krátkého snímku Mon copain Rachid (1997) režiséra Philippa Barassata, kde působil jako vypravěč. Zahrál si také ve filmu Que la lumière soit (1998) režiséra Arthura Joffého a v kultovním snímku Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain (2001) Jeana-Pierra Jeuneta, kde propůjčil svůj hlas postavě vypravěče. Televizní a mediální kariéra Mitterrand byl také významnou televizní osobností. V 80. letech byl aktivní jako producent a režisér televizních pořadů. Stal se pravidelným komentátorem královských ceremonií na televizních obrazovkách. V letech 1997 až 2006 moderoval pořad věnovaný literatuře na stanici Europe 1 a od roku 2002 do roku 2006 talk show Ça me dit na France-Culture. V letech 2003 až 2005 působil jako zástupce generálního ředitele pro programování v TV5. Později se stal moderátorem pořadu Ça s'est passé comme ça na Pink TV. Dokumentární tvorba Jako dokumentarista vytvořil Mitterrand řadu významných děl, mezi něž patří Les Lumières de Lausanne (1982), Rapho, histoire d'une famille (1987), Jazz (1988), Fairouz (1998), Tunis chante et danse (2002), Je suis la Folle de Brejnev (2001) a La délivrance de Tolstoï (2003). Produkoval také dokumentární série Les Aigles foudroyés a Mémoires d'exil. Politická kariéra V červnu 2008 byl Mitterrand jmenován ředitelem Francouzské akademie v Římě (Villa Medici) prezidentem Nicolasem Sarkozym. O rok později, 23. června 2009, byl jmenován ministrem kultury a komunikace Francie, funkci zastával až do roku 2012. Během svého působení ve funkci ministra se zasazoval o podporu kinematografie a ochranu kulturního dědictví. V roce 2010 vyzval íránské úřady k propuštění režiséra Jafara Panahiho, kterého označil za "velkou osobnost kinematografie". Literární tvorba Mitterrand byl také plodným spisovatelem. Mezi jeho díla patří Lettres d'amour en Somalie (1982), Tous désirs confondus (1988), Destins d'étoiles (1991-1992), Les Années de Gaulle (1995), Les Aigles foudroyés (1997), Mémoires d'exil (1999), Un jour dans le siècle (2000), La Mauvaise vie (2005) a Le Festival de Cannes (2006). Frédéric Mitterrand zemřel 21. března 2024 v Paříži ve věku 76 let po roční nemoci na rakovinu. Zanechal po sobě významný odkaz jak ve francouzské kinematografii, tak v kulturní politice země.