Tereza Podařilová

Tereza Podařilová, narozená 27. srpna 1972 v Praze, je významná česká baletka, emeritní první sólistka Baletu Národního divadla v Praze a baletní mistryně. Vzdělání a začátky kariéry Tereza Podařilová vystudovala pražskou Taneční konzervatoř v letech 1982–1990. Během studia absolvovala stáže na Tanzakademie Köln v Německu (1988–1990 a 1993). Již v roce 1990 nastoupila do angažmá v Baletu Národního divadla v Praze, kde byla v roce 1992 jmenována sólistkou. V roce 2003 získala statut první sólistky. Její cesta k baletu začala již v dětství, kdy ji inspirovala fotografie maminky v baletních špičkách. Počáteční základy získala v baletu pražských Dopravních podniků pod vedením Dáši Pryslové, bývalé tanečnice Národního divadla. Na scéně bývalého Smetanova divadla absolvovala svou první významnější roli, byla obsazena do role Ježka v opeře Příhody lišky Bystroušky. Vrchol baletní kariéry Tereza Podařilová se pohybovala se stejnou jistotou a technickou bravurou v klasických titulech i v moderním repertoáru. Pozornost na sebe upoutala v titulní roli baletu Sylvie, jako Kitri v Donu Quijotovi a Princezna Aurora ve Spící krasavici. Diváci ji mohli vidět v ústřední roli Popelky ve stejnojmenném Prokofjevově baletu, jako Margaritu v Dámě s kaméliemi, Svanildu v Coppélii, Antoninu v baletu Čajkovskij, Salome v Kruté hře. Mezi její další úspěšné role patří Marie v Louskáčkovi, Julie v Romeovi a Julii a Isadory v Isadora Duncan – příběh slavné tanečnice v inscenaci, kterou nastudovala pod dohledem režiséra J. Bednárika a choreografa L. Vaculíka. Během svého působení v Národním divadle ztvárnila většinu hlavních rolí a tančila v klasických i moderních choreografiích. Velkým úspěchem pro ni byly především role Odetty a Odilie v Labutím jezeře, Carmen ve stejnojmenném baletu, Kateřina ve Zkrocení zlé ženy nebo Taťána v Oněginovi. Její dlouhodobá spolupráce s malířem J. Kunovským ji inspirovala ke spolutvorbě tanečně-vizuálního projektu Sirael, který byl prezentován na scéně Kolowratského divadla. V moderním repertoáru tančila sólové role v choreografiích J. Kyliána (Sinfonietta, Return to a Strange Land, Stamping Ground, Petite Mort), P. Zusky (Ways 03, Among the Mountains, Ibbur, or A Prague Mystery, Requiem a BREL – VYSOTSKY – KRYL / Solo for Three), N. Duata (Jardí Tancat), A. Aileyho (The River), I. Galiliho (Through Nana's Eyes) a G. Balanchina (Who Cares?, Divertimento a Tchaikovsky, Pas de deux). Ocenění a uznání Tereza Podařilová získala v roce 1990 první cenu na celostátní baletní soutěži v Praze. Za rok 1993 obdržela cenu Philip Morris Ballet Flower Award, která je u nás udělována nejlepšímu baletnímu umělci v oboru klasického tance. Jako první tanečnice v historii udílení Cen Thálie je držitelkou čtyř prestižních ocenění – titulní role v Carmen (1997), Kateřina v baletu Zkrocení zlé ženy (2003), Taťána v Oněginovi (2005), Markýza de Merteuil ve Valmontovi (2015). Od roku 1999 do 2003 pravidelně získávala Cenu nejoblíbenější tanečnice. Je držitelkou ceny Pushkin Legacy Award za roli Taťány v baletu Oněgin (2000) a čestné plakety Národního divadla a ceny Komerční banky „Kobanadi" (2006). Tereza Podařilová patří k nejvýznamnějším tanečním osobnostem naší první scény v uplynulých desetiletích. Získala čtyřikrát Cenu Thálie. To se dosud nikomu, nejen z jejího oboru, nepodařilo. Závěr kariéry a současnost Primabalerína Tereza Podařilová, držitelka čtyř Thálií, se v listopadu 2019 baletem Valmont rozloučila se svou aktivní taneční kariérou. První sólistka Baletu Národního divadla se na podzim 2019 rozloučila s aktivní kariérou tanečnice, ale zůstává v souboru jako baletní mistrová a zároveň pokračuje v pedagogické dráze na pražské Taneční konzervatoři. Na pozadí poslední role Markýzy de Merteuil se uzavřela profesní dráha tanečnice, která zanechala výraznou stopu v českém baletu. Tereza Podařilová je nejvýraznější z osobností první generace sólistek, které se etablovaly v nové éře souboru baletu Národního divadla po listopadové revoluci. Vynikala nejen precizní technikou, ale obzvláště rafinovanou propracovaností každého gesta a hloubkou psychologického zpracování a ztvárnění svých rolí, ať již šlo o charaktery lyrické, dramatické, komické či démonické. V jejím podání balet zůstává především tím nejvyšším uměním, za něž byla nesčetněkrát oceněna publikem i odbornou veřejností. Nyní předává své zkušenosti a znalosti mladším generacím ve funkci asistenta choreografa a tanečního pedagoga ND. Tereza Podařilová, emeritní první sólistka Baletu Národního divadla v Praze, je čtyřnásobná držitelka Ceny Thálie, charismatická tanečnice, která svůj talent uplatnila v celé šíři repertoáru od klasických rolí až po současné choreografie. Vynikala především coby mimořádná interpretka výrazných dramatických úloh.