Václav Mergl

Václav Mergl, narozen 24. srpna 1935 v Olomouci, je český režisér, výtvarník, scenárista a jedna z nejvýznamnějších osobností českého animovaného filmu. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Adolfa Hoffmeistra, obor filmová a televizní grafika, kde absolvoval v roce 1964. Počátky tvorby a experimentální filmy Válečná léta v Olomouci a moderní postupy v umění inspirovaly Mergla k tvorbě prvního českého čistě abstraktního filmu Proměny (1964), který realizoval jako svou diplomovou práci. K animaci reliéfu hlíny a perforovaného papíru vedené dle precizně logického scénáře připojil jazzovou hudbu, konkrétně session tria Jana Hammera Jr. Ke snímku byl v titulcích uveden rovněž citát Bruna Schulze z jeho Traktátu o manekýnech. Samo použití všech těchto materiálů a podkladů znamenalo v tehdejším filmu převrat, proto ještě v roce 1966 Mergl natočil experimentální rozšíření Proměn – v minutovém, již barevném animovaném opusu s názvem Studie doteku. Tento projekt byl financován stipendiem Filmového a televizního svazu FITES. Jeho práci vysoce hodnotily významné osobnosti tehdejšího kulturního života, zejména Vratislav Effenberger a Jiří Šetlík. Vrcholná filmová tvorba Jeho první studiový snímek Laokoon (1970) vypráví o vraždících amébách vnikajících "přestrojené za drahé kameny" na palubu vesmírné lodi pozemšťanů, aby pak zneužily nevědomou a naivní chamtivost a dobyvačnost lidí, a následně ovládly a zničily Zemi. Podle kolegy Miroslava Štěpánka dosáhla Merglova stylizace v papírkovém filmu Laokoon jednoho z vrcholů tzv. českého papírkového filmu vůbec. Následoval film Krabi (1976), 11minutový snímek založený na povídce "Kraby idut po ostrovu" od Anatolije Dněprova. Vědec a voják přistávají na pustém ostrově s různým vybavením, včetně robotického kraba, který využívá kov jako surový materiál k výrobě svých kopií, jež se rozmnožují stejným způsobem. Když je všechen kov spotřebován, začnou se požírat navzájem, přičemž evoluční tlak vede k efektivnějším predátorským krabům, až zůstane pouze jeden obří krab, kterého vědec vypne. V noci však, zatímco vědec sní o krabech požírajících nepřátelské stroje během války, je obří krab reaktivován bleskem a zabije vědce, aby získal kov z jeho zubních protéz; voják se svlékne a unikne v gumovém člunu. Film získal řadu mezinárodních ocenění, včetně hlavní ceny na Festivalu československého filmu v Bratislavě a hlavní ceny mezinárodní poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Oberhausenu v roce 1977. Dalším významným dílem byl Homunkulus (1984), 12minutový film, v němž vypravěč diskutuje o staré víře ve vytvoření homunkula pomocí alchymie, přičemž argumentuje, že to byl vliv na Hieronyma Bosche, jehož památce je film věnován. Na nebesích vidíme ruku – pravděpodobně Boží – otáčející různými astrologickými obrazy: ty jsou rozloženy a padají na Zemi, pronikají oknem do místnosti. Mnoho předmětů ožívá, včetně frenologické hlavy; nejvíce transformovaná je nádoba, jejíž hliněný obsah – po mnoha surrealistických obrazech – se stává homunkulem. Ten je poněkud robotický a dokáže použít své topné zařízení k formování fragmentů rudy do efektivního poháněného brnění, vymaní se z nádoby a raketou vyletí do vesmíru. Zde je roztříštěn šípem Střelce – ale Bůh vezme jeho srdce a použije ho k vytvoření Adama a Evy (z Boschovy Zahrady pozemských rozkoší), kteří odplují v bublinách, zatímco Bůh se vrací k otáčení klikou. Tento snímek zaznamenal úspěch na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu, kde získal prestižní cenu Golden Hugo Award. Mergl se však o svém ocenění dozvěděl až po politických změnách v Československu v roce 1989. Další významná díla a televizní tvorba Mikrob (1986), 16minutový film, je alegorií: činnost mikrobů v těle odráží environmentální destrukci Země lidstvem. V Haló, Alberte (1990), 8minutovém snímku, dítě vypadne z okna, ale náhodné postrčení stroje času vede k tomu, že se ocitne v časové smyčce, stárne a mládne, zatímco opakovaně padá a stoupá; Alberte v názvu odkazuje na Einsteina. S Jiřím Šalamounem na postu výtvarníka Mergl realizoval svůj další krátký film – groteskní horor Sestřeničky (1988). Mergl také pracoval pro Českou televizi, kde režíroval čtyři animované seriály pro děti, každý sestávající ze sedmi 8minutových epizod: O panence Apolence (1981) o dívce a jejích dvou elfích přátelích; Sádlík a Hryz (1983) zřejmě o veverce a praseti; Bambulka a Bazilínek (1994) o dívce a jejím drakovi; a Dobré chutnání, Vaše lordstvo (1996), představující vznešeného psa a jeho dva služebníky, Kocoura a Myšáčka, kteří pro něj vaří. Podílel se také autorsky na animovaných dětských pohádkách, konkrétně na seriálu Štvornohé rozprávky pro slovenské televizní studio v Košicích. Zde mu velice pomáhala autorská spolupráce s manželkou Pavlou, spoluscenáristkou některých Merglových prací pro děti. V roce 1996 Václav Mergl zanechal činnosti v oboru animovaný film a dle svých slov toto své dílo uzavřel soubornou výstavou výtvarné a filmové tvorby v Českém muzeu výtvarných umění v Praze a shrnutím své tvorby ve sborníku Animace a Doba editovaném pedagogem pražské FAMU a šéfredaktorem časopisu Film a Doba Stanislavem Ulverem. Vedle zájmu o film, výtvarné umění a literaturu, zejména filozofickou a vědecko-fantastickou, se Václav Mergl věnoval také umění pěstování bonsají. V letech 1993–1994 byl šéfredaktorem českého klubového časopisu Bonsai.