Milan Macků

Milan Macků (20. června 1924, Plzeň – 5. června 2009, Praha) byl významný český režisér, scénárista a pedagog, který se specializoval především na televizní a operní režii. Vzdělání a počátky kariéry Milan Macků vystudoval operní režii a herectví na pražské Hudební akademii múzických umění. Svou profesionální dráhu zahájil v letech 1950-1961 jako pomocný režisér v opeře Národního divadla v Praze, kde postupně získával zkušenosti s režírováním klasických i moderních operních děl. Souběžně s tím působil v letech 1951-1954 jako profesor Státní konzervatoře v Praze a od roku 1953 jako odborný asistent na Akademii múzických umění v Praze, kde po roce 1989 získal profesuru. Televizní kariéra V letech 1961 až 1992 působil Milan Macků jako režisér a scénárista v České televizi, kde po svém odchodu do penze v roce 1992 nadále externě spolupracoval s českými televizními stanicemi. Během více než tří desetiletí v Československé, později České televizi, realizoval nepřeberné množství přímých přenosů a záznamů koncertů vážné hudby, včetně projektu Hudba na zámku Konopiště. Významnou část jeho tvorby tvořily adaptace domácích i zahraničních operních děl, operet a divadelních představení, stejně jako medailonky a portréty významných osobností, například pěvce Ivo Žídka. Významná televizní díla Mezi jeho nejvýznamnější režijní počiny patří hudební filmy jako Čalkovskij v Praze, ND ve Florencii či Španělsku a Portréty umělců. V oblasti televizních inscenací režíroval operní díla jako Don Giovanni, Manon, Šárka, Psohlavci a Tajemství. Z operetního žánru se věnoval dílům jako Žebravý student, Orfeus v podsvětí, Krásná Helena, Ples v opeře a Země úsměvů. Například jeho televizní inscenace Offenbachova Orfea v podsvětí z roku 1980 patří k jeho významným dílům, kde účinkovali přední umělci jako Karel Fiala, Josef Čáp, Josef Bek a Jana Jonášová. Macků pravidelně režíroval přenosy z festivalu Pražské jaro a připravil přenosy operních představení prakticky ze všech českých, moravských i slovenských divadel. Významným počinem bylo například slavnostní uvedení Smetanovy Libuše v Národním divadle Praha. K jeho nejznámějším televizním projektům patří legendární seriál Česká filharmonie hraje a hovoří a cyklus Hudba z respiria. V seriálu Česká filharmonie hraje a hovoří spolupracoval s dirigentem Václavem Neumannem, který v pořadu hovořil o historii tohoto předního českého orchestru. V rámci tohoto cyklu vznikl například díl věnovaný Ravelovu Boleru (1975), kde účinkoval M. Mach a dirigoval Václav Neumann. Cyklus Hudba z respiria byl vysílán každé druhé úterý v pozdních večerních hodinách až do roku 1990 a dával prostor komorní hudbě. Pořad byl vysílán z prostoru respiria (místa určeného pro odpočinek) na Kavčích horách. Mezinárodní působení Od roku 1989 rozšířil Milan Macků své působení i do zahraničí, kde každoročně točil operní festivaly v Německu (SRN). V období obnovené demokracie mohl také připravovat přenosy a záznamy ze zahraničních operních festivalů, které se staly jeho posledními režijními pracemi. Pedagogická činnost a odkaz Milan Macků předával své vědomosti a praktické zkušenosti jako pedagog dalším adeptům stejného uměleckého povolání nejprve coby profesor Státní konzervatoře Praha, poté na postu odborného asistenta a po listopadu 1989 jako právoplatný profesor pražské Akademie múzických umění. Za svou práci získal řadu ocenění, včetně Vyznamenání Za vynikající práci v roce 1984 a po roce 1989 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla Čestnou profesuru pražské Akademie múzických umění. Sám Milan Macků definoval své celoživotní krédo slovy: "Atraktivním zobrazením přiblížit vážnou hudbu širokým vrstvám televizních diváků bylo mým celoživotním krédem. Stejně jako snaha vychovat vzdělané operní umělce a režiséry hudebních forem pro televizi." Milan Macků zemřel 5. června 2009 v Praze, necelých čtrnáct dnů před svými 85. narozeninami. Jeho dílo je dnes právem považováno za jeden z nosných pilířů původní domácí televizní tvorby a mnoho z jeho děl patří do zlaté studnice televizního archivu.