Zdeněk Kaloč

Zdeněk Kaloč (10. prosince 1938, Ostrava – 26. března 2020, Brno) byl český divadelní a operní režisér, dramatik a dramaturg. Narodil se v Ostravě, ale dětství a mládí prožil ve Frýdku-Místku. Po maturitě na gymnáziu vystudoval obor režie na pražské DAMU, kde byl mimo jiné žákem významných osobností českého divadla Alfréda Radoka a Radovana Lukavského. Divadelní kariéra V roce 1961 nastoupil do svého prvního angažmá v tehdejším Divadle Julia Fučíka na brněnském výstavišti. V lednu 1966 se stal kmenovým režisérem Mahenovy činohry Národního divadla Brno, kde působil téměř čtyřicet let. Během své dlouhé kariéry se prosadil jako tvůrce s mimořádnou imaginativností, hlubokou analýzou textu a výjimečným smyslem pro práci s hercem. K jeho nejvýznamnějším divadelním inscenacím patřily adaptace děl ruské klasické literatury, zejména Tolstého Vojna a mír (1970), Dostojevského Idiot, Zločin a trest (1997) a Bratři Karamazovi. V 70. letech se proslavil třemi čechovovskými inscenacemi – Platonov, Racek a Ivanov. Z dalších významných inscenací lze jmenovat Shakespearova Romea a Julii (1971), Euripidovy a Sartrovy Trójanky či Ionescova Nosorožce. Filmová a televizní tvorba Vedle divadelní režie se Zdeněk Kaloč věnoval i televizní tvorbě. V brněnském televizním studiu natočil několik významných inscenací. K jeho nejvýznamnějším televizním dílům patří adaptace Werfelova Sjezdu abiturientů, humoristického románu Kingsley Amise Šťastný Jim (1969) s Petrem Kostkou v hlavní roli a televizní verze jeho vlastní hry Mejdan na písku (1979). Tato dramatická studie o skupině lidí, kteří přežijí leteckou havárii a ocitnou se na pustém ostrově, byla natáčena v nezvyklých podmínkách opuštěného lomu v Maloměřicích u Brna. Mejdan na písku patřil ve své době k pozoruhodným novinkám tehdejší dramatické tvorby a byl nejúspěšnější původní hrou Zdeňka Kaloče. Dílo bylo přeloženo do několika jazyků a inscenováno v zahraničí, například v Německu, Rusku, Řecku a Bulharsku. Operní režie a zahraniční působení V pozdějších letech své kariéry se Zdeněk Kaloč často věnoval i operní režii. V Brně to byly především tři významné janáčkovské inscenace: Z mrtvého domu, Káťa Kabanová a Její pastorkyňa. V Národním divadle Praha režíroval operu Bohuslava Martinů Trojí přání, Verdiho Sílu osudu a kompletní provedení Pucciniho triptychu Il trittico. V Plzni pak inscenoval Musorgského Borise Godunova. Jako režisér působil i v zahraničí – v Německu, Rusku a Řecku. Hru bratří Čapků Ze života hmyzu uvedl v norském Oslu a Haškova Švejka ve Voroněži. K jeho posledním významným inscenacím patřil muzikál A. L. Webera Líp se loučí v neděli s Martou Kubišovou v pražském Divadle Ungelt a spolupráce s herečkou Simonou Stašovou na monodramatu Willyho Russella Shirley Valentine. Jeho poslední divadelní režií byl Garderobiér v Plzni v roce 2013. Za svůj přínos českému divadlu byl oceněn Cenou města Brna v oboru dramatické umění.