Pandharibai

Pandari Bai (18. září 1928 – 29. ledna 2003) byla významná indická herečka, která se proslavila především v jihoindické kinematografii, zejména v kannadském filmu během 50., 60. a 70. let 20. století. Je považována za první úspěšnou hrdinku kannadské kinematografie. Rané období a začátky kariéry Narodila se v Bhatkalu v Karnátace do ortodoxní, ale umělecky založené bráhmanské rodiny. Její otec byl učitel kreslení, vypravěč příběhů Harikatha a také divadelní herec. Díky otcovu vlivu začala Pandari Bai již v deseti letech vystupovat s představeními Harikatha, což jí pomohlo rozvinout umělecké dovednosti. Její talent si všiml režisér K. Hirannaiah, který ji obsadil do svého filmu Vani (1943), čímž odstartoval její filmovou kariéru. Film, ve kterém ztvárnila sestru hlavního hrdiny, se natáčel tři roky a nakonec v kinech propadl, ale pro Pandari Bai znamenal důležitý vstup do filmového průmyslu. Vzestup ke slávě Po svém debutu získala role ve filmech jako Haridas (1944) a Bhakta Gora Kumbhara (1947). Významným krokem v její kariéře bylo dvouleté angažmá ve studiu AVM, kde si zdokonalila tamilštinu. Díky své jazykové všestrannosti – ovládala kannadštinu, konkánštinu, tamilštinu, maráthštinu, hindštinu a částečně i telugu – mohla dabovat v různých jazycích a získávat role v různých regionálních kinematografiích. Zlatá éra Padesátá až sedmdesátá léta představovala vrchol její kariéry. Významným milníkem byl film Bedara Kannappa (1954), kde hrála po boku Rajkumara v jeho debutovém filmu. Ztvárnila zde postavu Neely, manželky lovce Kanny. Film se stal prvním kannadským snímkem, který se promítal nepřetržitě 365 dní, a získal národní filmovou cenu. Dalším přelomovým filmem byl Parasakthi (1952), debut legendárního herce Sivaji Ganesana. Tento tamilský satirický drama film, režírovaný dvojicí Krishnan-Panju, vyprávěl příběh rodiny rozdělené druhou světovou válkou. Film byl po svém uvedení kontroverzní kvůli kritice společenských a náboženských praktik, ale stal se komerčním úspěchem a běžel v kinech více než 175 dní. V roce 1954 se objevila ve filmu Andha Naal, prvním tamilském filmu noir a prvním tamilském filmu bez písní, tanců a kaskadérských scén. Ztvárnila zde roli Ushy, manželky zavražděného rozhlasového inženýra Rajana (Sivaji Ganesan). Film, ačkoli při svém uvedení komerčně neuspěl, získal kultovní status a je považován za důležitý milník tamilské kinematografie. Kritici ocenili její výkon, který podle mnohých zastínil i výkon Ganesana. Všestranná herečka Pandari Bai má unikátní postavení v indické kinematografii, protože hrála jak hlavní ženské role, tak později role matek stejným hercům, se kterými dříve tvořila romantické páry. Mezi tyto herce patřili Rajkumar, M. G. Ramachandran a Sivaji Ganesan. Její schopnost přizpůsobit se různým typům rolí jí zajistila dlouhou a úspěšnou kariéru. V kannadském filmu Belli Moda (1967), režijním debutu Puttanny Kanagala, ztvárnila roli matky hlavní hrdinky. Za tento výkon získala Karnataka State Film Award za nejlepší herečku ve vedlejší roli. O dva roky později si toto ocenění zopakovala za film Namma Makkalu (1969), režírovaný R. Nagendrou Raem, kde opět excelovala ve vedlejší roli. Odkaz a ocenění Během své téměř půlstoleté kariéry se objevila ve více než 1000 filmech v kannadštině, tamilštině, telugu a hindštině. Za své mimořádné přínosy jihoindické kinematografii získala řadu ocenění, včetně Kalaimamani od vlády Tamilnádu, Dr. Rajkumar Lifetime Achievement Award od vlády Karnátaky (1994-95) a Filmfare Lifetime Achievement Award (2001). Pandari Bai zemřela 29. ledna 2003 v Čennaí ve věku 74 let, zanechala za sebou bohaté filmové dědictví. Na její počest byla do učebnice kannadského jazyka pro 9. třídu v Karnátace zařazena lekce "Gunasagari Pandari Bai". Její přínos jihoindické kinematografii zůstává nepopiratelný a její filmy jsou dodnes ceněny pro svou uměleckou hodnotu.