Padmini

Padmini Ramachandran (12. června 1932, Thiruvananthapuram, Travancore, Britská Indie – 24. září 2006, Chennai, Tamilnádu, Indie) byla významná indická herečka a profesionální tanečnice Bharatanatyam, která se proslavila ve zlaté éře indické kinematografie. Raný život a umělecké začátky Narodila se jako druhá dcera zámožného statkáře Thankappana Pillai a jeho manželky Saraswathi Amma do vážené rodiny z kasty Nair. Spolu se svou starší sestrou Lalithou (nar. 1930) a mladší sestrou Ragini (nar. 1939) vyrůstala v rodinném sídle Malaya Cottage v Poojappuře. Trio sester, známé jako "Travancore Sisters", získalo klasické taneční vzdělání pod vedením uznávaných mistrů Guru Gopinatha a Thiruvidaimarudura Mahalingama Pillai. Od Gopinatha se naučily styly Kathakali a Kerala Natanam, zatímco od Mahalingama Pillai získaly dokonalé zvládnutí Bharatanatyam. Padmini ovládala pět indických jazyků: malajálamštinu, tamilštinu, hindštinu, telugu a kannadštinu, což jí později umožnilo působit v různých filmových průmyslech po celé Indii. Filmová kariéra Svou filmovou dráhu zahájila ve čtrnácti letech v hindském filmu Kalpana (1948), kde ztvárnila tanečnici. Během své téměř třicetileté kariéry účinkovala ve více než 250 filmech. Nejvíce se prosadila v tamilské kinematografii, kde debutovala snímkem Ezhai Padum Padu (1950). Její spolupráce s legendárním hercem Sivaji Ganesanem začala filmem Panam (1952) a pokračovala v dalších 58 filmech, což z nich učinilo jeden z nejúspěšnějších hereckých párů tamilského filmu. Vrchol kariéry a ikonické role Padmini dosáhla statusu jedné z nejvýše placených a nejpopulárnějších hereček 50., 60. a 70. let. Za svůj mistrovský výkon v tamilském filmu Thillana Mohanambal (1968), kde ztvárnila tanečnici Bharatanatyam soupeřící s hudebníkem, získala v Tamilnádu čestný titul "Natya Peroli" (Světlo tance). Tento film je dodnes považován za kultovní klasiku tamilské kinematografie a představuje vrchol její umělecké kariéry. V hindské kinematografii se proslavila spoluprací s Rajem Kapoorem ve filmech Jis Desh Mein Ganga Behti Hai (1960), Aashiq (1962) a Mera Naam Joker (1970). Významný byl také její výkon v indo-sovětském filmu Journey Beyond Three Seas (hindská verze: Pardesi, 1957), natočeném podle cestopisů ruského cestovatele Afanasije Nikitina, kde ztvárnila roli královské tanečnice Lakshmi. Její výkon v tomto filmu byl natolik působivý, že Sovětský svaz v roce 1971 vydal poštovní známku s její podobiznou. Profesionální rivalita a legendární taneční souboj Padmini byla známá svou profesionální rivalitou s další významnou tanečnicí-herečkou Vyjayanthimalou. Jejich legendární taneční souboj ve filmu Vanjikottai Valiban na píseň "Kannum Kannum Kalanthu" je považován za jeden z nejlepších tanečních výstupů v historii indického filmu. Tato scéna získala kultovní status, jehož popularita přesáhla samotný film. Osobní život a pozdější kariéra V roce 1961 se Padmini provdala za amerického lékaře Dr. K. T. Ramachandrana, s nímž měla syna Premananda (Prema) Ramachandrana, narozeného v roce 1962. Po svatbě se postupně stáhla z filmového průmyslu a zaměřila se na rodinný život v USA. V roce 1977 založila v New Jersey taneční školu Padmini School of Fine Arts, která se stala jednou z největších institucí indického klasického tance v Americe. Příležitostně se vracela k filmovým rolím, její poslední snímky zahrnují malajálamské filmy Vasthuhara a Dolar z počátku 90. let. Odkaz a dědictví Padmini během své kariéry natočila celkem 226 filmů - 142 v tamilštině, 37 v hindštině, 28 v malajálamštině, 15 v telugu, 2 v sinhálštině a po jednom v ruštině a francouzštině. Za své umělecké přínosy získala řadu ocenění, včetně Filmfare Lifetime Achievement Award - South (1990) a Tamil Nadu State Film Honorary Award - Kalaivanar Award (2000). V roce 2006 se po 35 letech v USA vrátila do Chennai, kde téhož roku 24. září zemřela na infarkt v nemocnici Apollo. Její odkaz žije dál prostřednictvím jejích filmů a tanečních vystoupení, které inspirovaly generace umělců. Padmini zůstává jednou z nejvýznamnějších osobností indického filmu, která propojila klasický tanec s filmovým uměním a přispěla k popularizaci indické kultury po celém světě.