Shashikala

Shashikala Saigal (rozená Jawalkar; 4. srpna 1932, Solapur, Maháráštra – 4. dubna 2021, Bombaj) byla indická filmová a televizní herečka, která se proslavila především vedlejšími rolemi v bollywoodských filmech. Dětství a začátky kariéry Shashikala se narodila v Solapuru v Maháráštra do hinduistické rodiny patřící ke kastě Bhavsar Shimpi. Již od pěti let vystupovala jako tanečnice, zpěvačka a herečka na různých pódiích ve svém rodném kraji. Když byla ještě dítě, její otec zkrachoval a rodina se přestěhovala do Bombaje (dnešní Mumbaí) v naději, že Shashikala, která byla považována za nejtalentovanější z jejich dětí, najde práci ve filmovém průmyslu. Rodina žila v těžkých podmínkách, zatímco mladá Shashikala putovala od jednoho filmového studia k druhému a hledala práci. Zlom v její kariéře nastal, když se setkala s legendární herečkou a zpěvačkou Noor Jehan, jejíž manžel Shaukat Hussain Rizvi jí nabídl malou roli v qawwali scéně ve filmu Zeenat (1945). Vzestup filmové kariéry Rizvi jí následně dal vedlejší roli po boku Noorjehan a Dilipa Kumara ve filmu Jugnu (1947). Později hrála s Dilipem Kumarem znovu ve filmu Arzoo (1950). Skutečný průlom v její kariéře přišel s filmem Pugdi (1948) produkovaným Premem Narayanem Arorou. Následovaly role ve filmech V. Shantarama Teen Batti Char Raasta (1953) a několika dalších snímcích. Spolupracovala také se Shammim Kapoorem ve filmu Daku (1955). Vrchol kariéry a charakteristické role V roce 1959 se objevila v Bimal Royově filmu Sujata. V Tarachand Barjatyově filmu Aarti (1962), kde hrála po boku Meeny Kumari, Ashoka Kumara a Pradeepa Kumara, ztvárnila Shashikala negativní roli, která získala pozitivní recenze a vynesla jí cenu Filmfare Award za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Brzy poté začaly přicházet nabídky na vedlejší role. Objevila se ve filmu Gumrah (1963), který jí přinesl druhou cenu Filmfare Award za nejlepší herečku ve vedlejší roli, dále ve filmech Ayee Milan Ki Bela (1964), Godaan (1964), Himalay Ki God Mein (1965), Waqt (1965), Anupama (1966), Phool Aur Patthar (1966), Neel Kamal (1968) a Khubsoorat (1980). Ztvárnila zápornou postavu ve filmu Chhote Sarkar (1974) po boku Shammiho Kapoora a Sadhany. Zatímco její kolegyně v hlavních rolích obvykle hrály postavy dobrosrdečných, skromných nebo zbožných žen, Shashikala většinou ztvárnila buď lehkomyslné a temperamentní ženy nebo intrikánky, které plánovaly pád ostatních. Mezi její nejúspěšnější filmy patří Phool Aur Patthar (1966), Anupama (1966), Waqt (1965), Humjoli (1970), Neel Kamal (1968), Teen Bahuraniyan (1968), Neend Hamari Khwab Tumhare (1966) a Khubsoorat (1980). S více než 100 filmy na kontě a řadou prestižních ocenění během své slavné kariéry patří mezi její nejznámější filmy Anupama, Waqt, Gumrah, Khubsoorat a Bimla. Shashikala pracovala také v televizním průmyslu a byla jednou z mála hereček své doby, která se dokázala uplatnit jak ve filmu, tak v televizi. Pozdější kariéra V pozdější fázi své kariéry byla známá především rolemi babiček ve filmech jako Baadshah (1999), Uljhan (2001), Mujhse Shaadi Karogi (2004) a Chori Chori (2003). V pozdějších letech své kariéry přešla k charakterním rolím a objevila se v Rekhou vedeném filmu Khubsoorat (1980), ve filmech Arjun (1985) s hlavní rolí Sunny Deola, Khamosh Nigahen (1986), Ghar Ghar Ki Kahani (1988), Sach (1989), Govindově Pardesi Babu (1998), ve filmu Baadshah (1999) se Shah Rukh Khanem, v režijním debutu Karana Johara Kabhi Khushi Kabhie Gham, v hudebním hitu Jhankaar Beats (2003), ve filmu Mujhse Shaadi Karogi (2004) a Padmashree Laloo Prasad Yadav v roce 2005. Televizní kariéra V posledních letech své kariéry účinkovala v několika televizních seriálech, včetně Jeena Isi Ka Naam Hai pro Sony, Apnaapan pro Zee TV, Dil Deke Dekho pro Sab TV a Son Pari pro Star Plus. Měla také role ve filmech Mother 98, Pardesi Babu, Baadshah, Kabhi Khushi Kabhie Gham, Mujhse Shaadi Karogi a Chori Chori. Ocenění a uznání Shashikala získala osm nominací na cenu Filmfare za nejlepší herečku ve vedlejší roli a tuto cenu dvakrát vyhrála: v roce 1962 za roli ve filmu Aarti a v roce 1963 za roli ve filmu Gumrah. Získala také několik ocenění za nejlepší herečku ve vedlejší roli (hindština) na Bengal Film Journalists' Association Awards – za Aarti v roce 1963, za Gumrah v roce 1964 a za Rahgir v roce 1970. V roce 2007 obdržela Shashikala ocenění Padma Shri (čtvrté nejvyšší civilní vyznamenání v Indii) za svůj přínos indické kinematografii. Když toto ocenění přebírala, řekla: "Toto ocenění jsem získala velmi pozdě, a opravdu jsem ho měla dostat už dávno." V roce 2009 také obdržela cenu za celoživotní dílo na V. Shantaram Awards. Osobní život Ve svých raných dvacátých letech se Shashikala seznámila a provdala za Om Prakashe Saigala, který patřil do rodiny Kundana Lala Saigala, a měla s ním dvě dcery. Herečka se za Om Prakashe provdala, když jí bylo pouhých 19 let. Když byla Shashikala dotázána na důvod svého brzkého sňatku, dala krásnou odpověď, když přiznala, že byla okouzlena Om Prakashovou osobností a aurou. Nicméně brzy se v jejich manželství začaly objevovat trhliny. Shashikala odhalila, že ona a Om Prakash se rozhodli poslat své dcery do internátu kvůli jejich rostoucím neshodám. Ve svých počátečních dvacátých letech se provdala za Om Prakashe Saigala a měla s ním dvě děti. Bohužel její starší dcera Rekha zemřela v roce 1993 na rakovinu. Shashikala Saigal zemřela 4. dubna 2021 ve věku 88 let ve svém domě v Bombaji. Za svůj přínos indické kinematografii zůstává jednou z nejuznávanějších hereček vedlejších rolí v historii bollywoodského filmu.