Hanuš Burger

Hanuš Burger, 4. 6. 1909, Praha, Rakousko-Uhersko – 13. 11. 1990, Mnichov, Německo, režisér, scenárista a dramaturg Raná léta a vzdělání Hanuš Burger, vlastním jménem Hans Herbert Burger, se narodil v Praze v židovské rodině. Během dětství a dospívání se s rodinou několikrát stěhoval po Evropě. Reálné gymnázium studoval ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1928 maturoval ve Vídni. Současně se věnoval hudbě a výtvarnému umění. Po ukončení školy přechodně pracoval v Praze-Vysočanech. V letech 1929–1930 pokračoval ve studiu divadelní vědy u A. Kutschera v Mnichově, poté nastoupil jako asistent do divadla ve Frankfurtu, v letech 1930–1931 působil v Brémách a v letech 1931–1932 jako dramaturg v Hamburku. Meziválečné období a první filmové úspěchy Kvůli svému židovskému původu začal mít brzy problémy s uplatněním v Německu, kde se k moci dostával nacistický režim, a proto přijal místo v Praze, které mu nabídl tehdejší ředitel Německého divadla (Neues Deutsches Theater) Paul Eger. V Praze se věnoval experimentální práci s amatérským divadlem, filmu, německému vysílání pražského rozhlasu (jako politický komentátor dění v Sudetech) a žurnalistice. V letech 1933–1938 působil rovněž v Dělnické divadelní organizaci Československa. V letech 1933–1934 byl členem Studia 1934, antifašistického exilového kabaretu Heddy Zinnerové a podílel se i na dalších aktivitách německé antifašistické emigrace v ČSR. Publikoval v tisku příspěvky z oblasti umění (Die rote Fahne, Prager Tagblatt). V roce 1937 odešel do Vídně do Theater an der Wien a Theater in der Josefstadt, kde inscenoval několik představení. V roce 1938 v Československu natočil film o politické situaci Krize (též Böhmens Haine und Seen). Téhož roku pak emigroval přes Francii do USA. Ve filmu Krize se mu podařilo ukázat stupňující se politický tlak, jemuž bylo Československo vystaveno ze strany Německa a sudetských Němců. Na filmu se podíleli americký dokumentarista Herbert Kline a Burger jako pražský Žid, který se vyznal v místních poměrech. Krize (1939) je celovečerní dokumentární film o sudetské krizi z roku 1938. Byl uveden krátce před nacistickou okupací Československa 15. března 1939. Film režírovali Herbert Kline, Hanuš Burger a Alexander Hammid, s komentářem napsaným Vincentem Sheenem a čteným Leifem Ericksonem. Národní rada pro hodnocení filmů zařadila Krizi mezi deset nejlepších filmů roku 1939. Válečná léta a Mlýny smrti V letech 1939–1940 přednášel Burger divadelní historii v New Yorku na divadelní škole Lee Strasberga. Poté se během války věnoval divadlu a dokumentárnímu filmu. V roce 1944 se účastnil spojenecké invaze do Normandie, pracoval jako redaktor armádního rozhlasu a realizoval dokumentární film Todesmühlen (Mlýny smrti) o německých koncentračních táborech. Pro německou verzi filmu Die Todesmühlen je Hanuš Burger uváděn jako scenárista a režisér, zatímco Billy Wilder dohlížel na střih. Wilder je uváděn jako režisér anglické verze. Film je zkrácenou verzí dokumentu German Concentration Camps Factual Survey, britského vládního dokumentu z roku 1945, který nebyl dokončen až téměř o sedm desetiletí později. Německá verze filmu byla promítána v americkém sektoru západního Německa v lednu 1946. Německá verze filmu Die Todesmühlen (1945) byla původně vytvořena ministerstvem války, aby vzdělávala německé občany o krutostech páchaných nacisty. Film napsaný a režírovaný Hanušem Burgerem byl promítán v Rakousku a Německu, a v roce 1946 projevila Divize pro informace a vzdělávání (I&E) ministerstva války zájem o jeho schválení pro vydání v angličtině. Poválečná kariéra V 50. letech v době McCarthyho pronásledování za protiamerickou činnost znovu žil v Praze, překládal, psal scénáře, pracoval pro divadlo, film a televizi, především pro děti a mládež, a publikoval v tisku. Příležitostně působil i ve východoněmeckém divadle a filmu. Podepsal manifest Dva tisíce slov a znovu s rodinou emigroval, tentokrát do Mnichova, kde pak žil až do konce života. Užíval též pseudonymu Hans Herbert, v Československu pak Petr Hradec. Mezi jeho další filmy patří Nedělní dostaveníčko (1954), Parta nezradí…? (1957), Důvěra (1959) (krátké filmy), Východisko (1955) a Ledové moře volá (1961). Film Ledové moře volá z roku 1961 vypráví příběh z let 1933-34, kdy parta proletářských dětí z Prahy sleduje zprávy o polární výpravě lodi Čeljuskin, jejíž členové se po ztroskotání ocitli na plovoucí kře. Z připravované záchranné akce, kterou její účastníci berou zcela vážně, se nakonec stane uvědomělá aktivita. Kromě filmové tvorby se Burger věnoval i literární činnosti. Mezi jeho literární díla patří 1212 sendet: Tatsachenroman (Berlín, 1964) a Der Frühling war es wert: Erinnerungen (Mnichov, 1977). Hanuš Burger zemřel 13. listopadu 1990 v Mnichově ve věku 81 let.