Adéla Jandec Sirotková

Adéla Jandec Sirotková, narozená 11. listopadu 1980 v Praze, je česká scenáristka a režisérka dokumentárních filmů. Pochází z filmařské rodiny – je dcerou dokumentaristky Aleny Činčerové a producenta Jiřího Sirotka (1947–2004). Po maturitě na Střední škole reklamy v roce 1999 se uplatnila v reklamním průmyslu jako asistentka režie a spolupracovala na zahraničních produkcích mnoha reklamních agentur. Jako druhá asistentka režie se zúčastnila mezinárodní koprodukce seriálu Bavaria Film Vater Wider Willen (2000, režie Walter Bannert). V počátcích své kariéry působila také jako produkční, asistentka režie i zvukařka při tvorbě své matky, například na projektech Listy z Provence a Největší Čech. Dokumentární tvorba pro Českou televizi Adéla Jandec Sirotková se postupně etablovala jako dokumentaristka. Její vlastní dokumentární tvorba vychází z předchozích zkušeností. Režírovala desítky příspěvků do magazínu ČT Kultura.cz, včetně portrétů hudebníků Petra Lipy a skupiny Support Lesbiens. Byla přizvána do týmu seriálu o pohnutých osudech osobností 13. komnata, kde režírovala epizody o první československé Miss Ivaně Christové, zpěvákovi Karlu Štedrém (oba 2007) a herci Pavlu Novém (2008). Natočila sociálně laděný portrét nevidomé dívky Stázky (cyklus Jak to vidím já) a sondu do nového fenoménu tzv. singles Samotáři...?, za který získala hlavní cenu v kategorii filmů do 30 minut na festivalu dokumentární tvorby se sociální tematikou NADOTEK v Ústí nad Orlicí (2008). Rozsáhlejším projektem byl scénář a režie celonočního vysílání k 40. výročí okupace Československa Augustová noc – dokumentární svědectví (2008). Významné dokumentární cykly a filmy V následujících letech se Adéla Jandec Sirotková podílela na řadě významných dokumentárních cyklů České televize. Režírovala epizody seriálů Neobyčejné životy (2009-2012), Báječná léta bez opony (2009), Tak to vidím já (2008), Komici na jedničku (2011-2012) a Legendární inscenace (2011). Pracovala také na dokumentárních filmech Stovku má člověk jednou za život (2011), Andělská hra (2011) a Cesta zpět po spálených mostech (2010). Významnou součástí její tvorby je práce na dokumentárním cyklu GEN – Galerie elity národa, kde režírovala dvě epizody. Tento prestižní dokumentární životopisný seriál České televize, vysílaný od roku 1993, se stal fenoménem české televizní tvorby. Pořad je koncipován jako série krátkých portrétů ve formě rozhovoru režiséra s významnými českými osobnostmi, přičemž účast v pořadu, jak za kamerou, tak před ní, se stala otázkou prestiže. Novější projekty V roce 2015 režírovala dokumentární film Plzeň sobě, který sleduje 810 dnů od položení základního kamene po slavnostní otevření Nového divadla v Plzni. Film zachycuje nejen proces stavby, ale především příběhy lidí, kteří stavbě nejmodernější divadelní budovy ve střední Evropě zasvětili několik let života. Výsledkem je unikátní dokumentární film ze zákulisí výjimečné stavby, protože divadelní budovy se v Čechách v posledním čtvrtstoletí stavěly jen zřídka. Mezi její další projekty patří dokumentární seriály Klenoty naší krajiny (2015) a Děti sametu (2014). V roce 2020 natočila portrét jednoho z nejlepších českých architektů současnosti s názvem Ladislav Lábus – architekt empatie. Dokument představuje architekta, v jehož navržených domech se příjemně bydlí a jehož rekonstrukce vynikají nápady a respektem. V roce 2024 se podílela na dokumentárním seriálu Poklady Klementina, který představuje vzácné historické rukopisy a knihy uchovávané v Klementinu, včetně Pasionálu abatyše Kunhuty, Kroniky Kostnického koncilu a dalších unikátních děl. Mezi její nejnovější projekty patří dokument o Pavlu Zedníčkovi nazvaný Čmána, který natočila pro Českou televizi.