Bajo trio

Bajo trio, vokální skupina, založena v roce 1931, působila až do roku 1959. Bajo trio bylo první české dívčí vokální uskupení, které interpretovalo moderní populární hudbu. Vznik a složení Bajo trio založily počátkem třicátých let Božena (Bobina) Schlesingerová, Anna (Anita) Schlesingerová a Jožka Srbová. Název tria vymyslel Jan Werich a byl odvozen z prvních slabik křestních jmen jeho zakladatelek (Bobina, Anita, Jožka). Sestry Schlesingerovy byly dcerami známého převozníka od Karlova mostu. V průběhu existence skupiny došlo k několika personálním změnám - Bobinu Schlesingerovou po nějaké době vystřídala Květa Turková. V roce 1941 v triu místo Jožky Srbové krátce působila Inka Zemánková, kterou asi po roce nahradila právě Květa Turková. Hudební kariéra První větší úspěšnou šanci se uplatnit získalo trio v roce 1931, kdy dívky vystoupily v Osvobozeném divadle na samém závěru divadelní hry Don Juan & Comp. Na doporučení Jaroslava Ježka se trio spojilo s orchestrem Smiling Boys, s nímž vystupovalo i v rozhlase. Bajo trio spolupracovalo také s orchestrem Jaroslava Maliny, se kterým vystupovaly v pražské kavárně Vltava až do roku 1945. Charakteristické pro Bajo trio byly náznaky jazzového pojetí zpěvu a přísné dodržování pravidelného rytmického tempa. Jejich vzorem byla americká vokální skupina Boswell Sisters. Nahrávky a filmografie V průběhu let 1932 až 1943 natočilo trio nejméně sto písní pro hudební nakladatelství Ultraphon a Esta za spolupráce jak Smiling Boys, buď s klavírním doprovodem nebo přímo s orchestrem R.A. Dvorského. Bajo trio se objevilo také v několika českých filmech. V roce 1933 účinkovaly ve filmech U snědeného krámu režiséra Martina Friče a Srdce za písničku. V roce 1934 se objevily ve filmu Za řádovými dveřmi režiséra Leo Marteny. Ještě v roce 1935 hrály samy sebe ve filmu režiséra Josefa Rovenského Maryša, který byl oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. V roce 1938 účinkovaly ve filmu Třetí zvonění. Závěr kariéry a odkaz Bajo trio, vedle Sester Allanových propojených hlavně s orchestrem Karla Vlacha, bylo nejpopulárnější a nejlepší českou ženskou vokální skupinou swingové éry. Po roce 1945 vystupovalo trio na veřejnosti již jen sporadicky a definitivně se rozešlo koncem padesátých let. Řada nahrávek je stále editována na CD nosičích a objevuje se i v některých rozhlasových pořadech nebo ve filmových snímcích či televizních inscenacích. Bajo trio zanechalo významnou stopu v české populární hudbě jako průkopnice moderního vokálního projevu a interpretace swingové hudby.