Harry Giese

Harry Giese (2. března 1903, Magdeburg, Německo – 20. ledna 1991, Berlín, Německo) byl německý divadelní a filmový herec, ale především významný hlasový herec a komentátor. Narodil se v rodině inženýra Otto Gieseho a jeho manželky Margarete, rozené Jaenecke. Po absolvování reálného gymnázia se začal věnovat herectví. Divadelní a filmová kariéra Harry Giese zahájil svou hereckou kariéru v 18 letech jako divadelní herec. Jeho divadelní dráha vedla přes Magdeburg (1923-1925), Meiningen (1924/25), Cáchy (1926-1928) a Hamburg-Altona (1928-1933), než se v roce 1933 usadil v Berlíně. Zde působil v divadle Theater am Nollendorfplatz a v Komödienhaus. Jeho filmografie jako herce není příliš rozsáhlá. V roce 1942 se objevil v produkci Tobis Ein Windstoß v malé roli "milovníka". Významnější filmovou roli získal až v roce 1954 ve snímku Herr über Leben und Tod, kde hrál po boku Marie Schell a Ivana Desnyho. Mezi jeho další známé filmy patří Der Fuchs von Paris (1957) a Germanin - Die Geschichte einer kolonialen Tat (1943). Hlasový herec a komentátor Giese se proslavil především jako hlasový herec a komentátor. Ve 30. letech se podílel na prvních pečlivě vypracovaných filmových dabingách. Propůjčil svůj hlas mnoha hollywoodským hvězdám, včetně Johna Bolese, Franchota Tonea, Roberta Montgomeryho, Douglase Fairbankse Jr. a Johna Lodera. Významným milníkem v jeho kariéře bylo dabování Freda Astaira v německé verzi filmu Top Hat (1935). Největší věhlas však získal jako charakteristický hlas německých filmových týdeníků v období druhé světové války. Od roku 1940 až do konce války byl hlavním komentátorem Die Deutsche Wochenschau (Německý týdeník), který se promítal každý týden v kinech. Jeho typický rytmický přednes se stal poznávacím znamením těchto propagandistických zpravodajství. Podle dokumentů uložených v Bundesarchivu ho pro tuto práci vybral sám Adolf Hitler. Giese byl také vypravěčem antisemitského propagandistického filmu Der ewige Jude (Věčný Žid) z roku 1940. Během války byl zařazen na tzv. Gottbegnadeten-Liste (Seznam bohem obdařených) Říšského ministerstva pro lidovou osvětu a propagandu. Poválečná kariéra Po skončení války nebyl Giese postižen zákazem činnosti, protože nebyl oficiálním členem nacistické strany. Při denacifikačním procesu byl spojeneckými okupačními mocnostmi klasifikován jako "následovník". Koncem roku 1947 se vrátil k práci dabingového herce v západním Berlíně. V 50. letech byl stále často slyšet v dabovaných filmech - například v Die Wendeltreppe (1948) namluvil Kenta Smithe a v Ich tanz' mich in dein Herz hinein (1950) opět Freda Astaira. Když se v roce 1950 v Hamburku rozběhla Neue Deutsche Wochenschau, Giese se ucházel o místo komentátora, ale nebyl přijat - jeho hlas byl v té době ještě příliš spojován s nacistickou propagandou. Kromě dabingu pracoval jako hlasový herec v reklamních a dokumentárních filmech, například v Der goldene Garten (1953) a Wir sahen mit unseren Augen: Rußland heute (1957). V pozdějších letech, když jeho práce hlasového herce ubývalo, zajišťovala rodinný příjem jeho manželka, která pracovala jako středoškolská učitelka. Harry Giese zemřel 20. ledna 1991 ve svém domě v Berlíně-Zehlendorfu a byl pohřben na tamním lesním hřbitově.