Asrani

Govardhan Asrani, narozený 1. ledna 1941 v Džajpuru v Indii, je legendární indický herec a režisér, jehož kariéra v Bollywoodu trvá již více než pět desetiletí. Pochází ze středostavovské sindhské hinduistické rodiny, kde jeho otec vlastnil obchod s koberci. Asrani však neprojevoval zájem o rodinný podnik a místo toho se zaměřil na umění. Vzdělání a začátky kariéry Asrani vystudoval St. Xaviers School a následně Rajasthan College v Džajpuru. Aby si mohl zaplatit vzdělání, pracoval současně jako hlasový umělec v All India Radio v Džajpuru. V letech 1960-1962 se začal učit herectví pod vedením Sahitya Kalbhai Thakkara. V roce 1962 odcestoval do Bombaje, aby hledal herecké příležitosti. Na doporučení režiséra Hrishikeshe Mukherjeeho se v roce 1964 zapsal na Film Institute v Púně (nyní Film and Television Institute of India), kde v roce 1966 dokončil studium. Průlom v Bollywoodu Svůj první průlom v hindských filmech získal v roce 1967 ve filmu Hare Kaanch Ki Choodiyan, kde hrál přítele herce Biswajita. Skutečnou pozornost však získal až ve filmu Mere Apne (1971). Od roku 1971 začal dostávat více nabídek jako hlavní komik ve filmech nebo jako blízký přítel hlavního hrdiny. Režiséři jako Mukherjee, Atma Ram a Gulzar ho opakovaně obsazovali v období 1971-1974, což přispělo k jeho rostoucí popularitě. Zlatá éra v 70. letech Sedmdesátá léta představovala vrchol Asraniho popularity, kdy se objevil ve 101 filmech. Jeho nejpamátnější role z tohoto období zahrnují filmy jako Mere Apne, Koshish, Bawarchi, Parichay, Abhimaan, Mehbooba a Bandish. Jako komik zazářil ve filmech Aaj Ki Taaza Khabar (za který získal cenu Filmfare Award za nejlepšího komika), Roti, Prem Nagar, Chupke Chupke, Chhoti Si Baat, Rafoo Chakkar, Sholay, Balika Badhu a Fakira. Ikonická role v Sholay Asraniho nejznámější rolí se stal dozorce věznice ve filmu Sholay (1975), jednom z nejúspěšnějších a nejvlivnějších indických filmů všech dob. Pro tuto roli se inspiroval Adolfem Hitlerem, studoval jeho fotografie, způsob řeči a chůzi. Jeho slavná hláška "Hum Angrezon ke zamane ke jailer hai" (Jsem dozorce z dob Angličanů) je dodnes citována fanoušky. Charakteristické "Ha Ha" na konci jeho monologů bylo inspirováno výkonem Jacka Lemmona ve filmu The Great Race. Spolupráce s Rajeshem Khannou Asrani pracoval ve 25 filmech s bollywoodskou superstar Rajeshem Khannou od roku 1972 do roku 1991, počínaje filmem Bawarchi (1972) až po Ghar Parivaar (1991). Jejich přátelství se prohloubilo během natáčení filmu Namak Haraam, po němž Khanna trval na tom, aby producenti a režiséři obsazovali Asraniho do jeho filmů. Režisérská kariéra Kromě herectví se Asrani věnoval i režii. V roce 1974 režíroval svůj první film v gudžarátštině, Amdavad No Rikshawalo, kde sám hrál hlavní roli. V roce 1977 napsal a režíroval kritiky oceňovaný hindský film Chala Murari Hero Banne, kde také ztvárnil hlavní roli. Celkem režíroval šest filmů mezi lety 1974 a 1997. Kariéra v 80. a 90. letech V 80. letech se Asrani objevil ve 107 hindských filmech, čímž drží rekord za nejvíce filmů jako charakterní herec/komik v jednom desetiletí. Jeho pamětihodné výkony z tohoto období zahrnují filmy jako Hamari Bahu Alka, Ek Hi Bhool, Yeh Kaisa Insaf, Kaamchor a Agar Tum Na Hote. V 90. letech jeho role začaly být méně významné, protože koncept komika se začal vytrácet a hrdinové preferovali vlastní komediální výstupy. Přesto se objevil v 73 hindských filmech během tohoto desetiletí. Úspěchy v gudžarátském filmu Souběžně s hindskou filmovou kariérou Asrani úspěšně působil i v gudžarátských filmech, kde v 70. a 80. letech hrál hlavní role. Mezi jeho úspěšné gudžarátské filmy patří Amdavad No Rikshawalo, Saat Qaidi, Sansar Chakra, Pankhi No Malo a Jugal Jodi. Od 90. let začal v gudžarátských filmech hrát spíše komediální nebo vedlejší role. Nové milénium V novém tisíciletí se Asrani objevil v řadě kasovních trháků jako Hera Pheri, Chup Chup Ke, Hulchul a Deewane Huye Pagal. Prokázal svou všestrannost i v seriózní roli ve filmu Kyun Ki. Stal se nedílnou součástí komedií produkovaných Sajidem Nadiadwalou a režírovaných Priyadarshanem po roce 2000. Osobní život Asrani se oženil s herečkou Manju Bansal, se kterou se seznámil při natáčení filmů jako Aaj Ki Taaza Khabar a Namak Haraam. Po svatbě spolu hráli v několika filmech včetně Tapasya, Chandi Sona, Jaan-E-Bahaar a Jurmana. Společně účinkovali i v domácí produkci Hum Nahin Sudhrenge (1980), kterou Asrani režíroval. Odkaz S více než 350 filmy na kontě je Asrani jedním z nejplodnějších a nejoblíbenějších herců indické kinematografie. Jeho schopnost plynule přecházet mezi komediálními a vážnými rolemi ukazuje jeho nesmírný talent. I ve svém pokročilém věku zůstává respektovanou osobností Bollywoodu a jeho přínos indickému filmu je neocenitelný.