Lino Capolicchio

Lino Capolicchio (21. srpna 1943, Merano, Itálie – 3. května 2022, Řím, Itálie) byl italský herec, scenárista a režisér, který se významně zapsal do historie italské kinematografie především svou rolí v oscarovém filmu The Garden of the Finzi-Continis. Počátky kariéry Lino Capolicchio absolvoval prestižní hereckou školu Silvio D'Amico Academy of Dramatic Arts v Římě. Jeho divadelní kariéra začala v roce 1964, kdy debutoval v Piccolo Teatro di Milano ve hře Carla Goldoniho pod vedením významného režiséra Giorgia Strehlera, který ho později obsadil i do několika shakespearovských inscenací. Než prorazil ve filmu, byl Capolicchio již dobře známým televizním hercem. Jeho filmový debut přišel v roce 1967, kdy získal malou, neuvěřitelnou roli ve filmu The Taming of the Shrew režiséra Franca Zeffirelliho, kde hlavní role ztvárnili Richard Burton a Elizabeth Taylor. Průlom v kariéře Skutečný průlom v Capolicchiově kariéře přišel s filmem The Garden of the Finzi-Continis (1970) režiséra Vittoria De Sicy. V tomto oceňovaném dramatu ztvárnil postavu Giorgia, mladého muže ze středostavovské židovské rodiny, který se zamiluje do Micòl z bohaté aristokratické rodiny Finzi-Continiů v době nástupu fašismu v Itálii 30. let. Film získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Capolicchio za svůj výkon obdržel prestižní italskou filmovou cenu David di Donatello. Tento film se stal jedním z nejdůležitějších děl jeho kariéry a definoval ho jako citlivého a přesvědčivého herce. Vrchol herecké kariéry Sedmdesátá léta představovala vrchol Capolicchiovy filmové kariéry. V roce 1976 ztvárnil hlavní roli ve filmu The House with Laughing Windows (La casa dalle finestre che ridono) režiséra Pupiho Avatiho. V tomto kultovním hororu hrál Stefana, mladého restaurátora, který přijíždí do odlehlé italské vesnice, aby obnovil kontroverzní fresku v místním kostele, a postupně odhaluje temná tajemství místních obyvatel. Film je dnes považován za jeden z nejvýznamnějších italských hororů a těší se kultovnímu statusu mezi fanoušky žánru. Další významné filmy Během své dlouhé kariéry se Lino Capolicchio objevil ve více než sedmdesáti filmech a televizních dramatech. Mezi jeho další významné snímky patří Escalation (1968), The Love Circle (1969), Body of Love (1972) a Lion of the Desert (1981), kde hrál po boku Anthonyho Quinna. Spolupracoval s režisérem Pupim Avatim na několika dalších projektech, včetně filmů Noi tre (The Three of Us) z roku 1984, kde ztvárnil Mozartova otce, a Ultimo minuto (Last Minute) z roku 1988. V italské verzi amerického seriálu The Dukes of Hazzard propůjčil po tři sezóny svůj hlas postavě Bo Dukea. Režijní kariéra V roce 1995 Capolicchio napsal a režíroval film Pugili, oceňovaný dokument o světě boxu. Film byl rozdělen do čtyř epizod zachycujících různé fáze boxerské kariéry a získal ocenění za nejlepší film od mezinárodního tisku na filmovém festivalu v Turíně. Během konkurzů na tento film objevil mladého herce Pierfrancesca Favina, který se později stal jednou z významných osobností italského filmu. V roce 2002 režíroval svůj druhý film Il diario di Matilde Manzoni. Pedagogická činnost a pozdější kariéra V pozdních 80. letech se Capolicchio věnoval také pedagogické činnosti, když působil jako profesor herectví na Experimentálním centru kinematografie v Římě. Během tohoto období objevil a podporoval nové talenty, jako byly Francesca Neri, Sabrina Ferilli a Jaja Forte. I ve svých sedmdesáti letech zůstal aktivní a objevoval se v televizních dramatech jako La piovra a populárním seriálu Una grande famiglia. V roce 2012 obdržel cenu Vittoria De Sicy za nejlepšího herce a režiséra, čímž potvrdil svůj trvalý přínos italské kinematografii. Lino Capolicchio zemřel 3. května 2022 v Římě ve věku 78 let, zanechávaje za sebou bohaté umělecké dědictví.