Marc Porel

Marc Porel (3. ledna 1949, Lausanne, Švýcarsko – 15. srpna 1983, Casablanca, Maroko) byl francouzský herec švýcarského původu, který se během své krátké, ale významné kariéry objevil ve 40 filmech mezi lety 1967 a 1983. Rodinné zázemí a počátky kariéry Narodil se jako Marc Michel Marrier de Lagatinerie do umělecké rodiny. Jeho matkou byla herečka Jacqueline Porel, pravnučka legendární herečky Réjane, a otcem herec Gérard Landry. Měl také tři nevlastní sourozence z předchozích vztahů své matky. Hereckou kariéru zahájil v pouhých 18 letech, kdy byl objeven Jean-Claudem Brialym a získal malou roli ve filmu Un homme de trop (Shock Troops) režiséra Costa-Gavrase v roce 1967. Následovaly role po boku významných francouzských herců, včetně Jeana Gabina a Alaina Delona ve filmu Le clan des Siciliens (The Sicilian Clan) z roku 1969. Průlom v italské kinematografii Na počátku 70. let se Marc Porel začal prosazovat v hlavních rolích ve francouzských filmech, jako byly Les Aveux les plus doux (Tender Wishes) režiséra Édouarda Molinara a Un peu de soleil dans l'eau froide (A Few Hours of Sunlight) Jacquese Deraye. Díky své plynulé italštině, kterou se naučil již na škole, se jeho kariéra postupně přesunula do Itálie. Mezinárodní uznání získal především díky spolupráci s legendárním italským režisérem Luchinem Viscontim. V jeho velkolepém čtyřhodinovém eposu Ludwig (1972) ztvárnil Richarda Horniga, sluhu a milence excentrického bavorského krále Ludvíka II. O čtyři roky později se objevil v Viscontiho posledním filmu L'Innocente (The Innocent, 1976) jako spisovatel Filippo d'Arborio, milenec hlavní ženské postavy v podání Laury Antonelli. Žánrová rozmanitost Porel se během své kariéry objevil v různých filmových žánrech, přičemž významnou část jeho filmografie tvoří italské thrillery a horory žánru giallo. Mezi jeho nejvýznamnější role v tomto žánru patří postava kněze Dona Alberta Avalloneho v kontroverzním filmu Non si sevizia un paperino (Don't Torture a Duckling, 1972) režiséra Lucia Fulciho. S tímto režisérem spolupracoval také na filmu Sette note in nero (The Psychic, 1977), kde hrál po boku Jennifer O'Neill. Mezi jeho další významné filmy patří akční snímek Tony Arzenta (Big Guns) z roku 1973, kde se opět setkal s Alainem Delonem, a komedie Il soldato di ventura (Soldier of Fortune, 1975) s Budem Spencerem. Osobní život a tragický konec V roce 1977 se Marc Porel oženil s italskou herečkou Barbarou Magnolfi, se kterou natočil několik filmů, včetně snímků Difficile Morire (Hard to Die, 1977), Milano Difendersi O Morire (Blazing Flowers, 1978) a La Sorella di Ursula (The Sister of Ursula, 1978). Před tímto manželstvím byl ženatý s Bénédicte Lacoste, se kterou měl dceru Bérengère de Lagatinerie, která se také stala herečkou. Porelova slibná kariéra byla bohužel poznamenána jeho závislostí na drogách, která začala po smrti jeho nevlastního bratra Jean-Pierra v roce 1966. Jeho závislost se postupně zhoršovala a negativně ovlivnila jak jeho kariéru, tak zdraví. Posledním filmem, ve kterém se objevil, byl thriller Delitto carnale (Killing of the Flesh, 1983). Téhož roku Marc Porel zemřel ve věku pouhých 34 let v Casablance na meningitidu způsobenou předávkováním drogami.