Henry Fielding

Henry Fielding (22. dubna 1707 – 8. října 1754) byl anglický spisovatel, dramatik, scénárista a soudce, který je považován za jednoho ze zakladatelů anglického románu. Narodil se v Sharpham Park v Somersetu do rodiny s údajnými aristokratickými kořeny, ačkoli jeho rodina žila spíše ve středostavovských poměrech. Vzdělání a počátky kariéry Fielding studoval na prestižní Eton College, kde položil základy své lásky k literatuře a získal rozsáhlé znalosti klasiků. Zde také navázal celoživotní přátelství s Williamem Pittem starším, pozdějším významným státníkem. V roce 1728 odcestoval na univerzitu v Leidenu v Holandsku, kde studoval klasickou literaturu a právo. Po 18 měsících se však musel vrátit do Anglie, protože jeho otec mu již nemohl poskytovat finanční podporu. Dramatická tvorba Po návratu do Londýna se Fielding začal živit jako dramatik. Jak sám prohlásil, neměl "jinou volbu než být pisálkem nebo kočím", a zvolil si to první. Během deseti let napsal více než 25 her, z nichž mnohé ostře kritizovaly vládu premiéra sira Roberta Walpola. K jeho nejúspěšnějším hrám patřily The Author's Farce (1730), The Tragedy of Tragedies; or, The Life and Death of Tom Thumb the Great (1731) a Don Quixote in England (1734). Fielding se stal jedním z nejvýznamnějších dramatiků své doby, jeho hry byly populární pro svůj vtip, satiru a společenský komentář. Jeho dramatická kariéra však skončila v roce 1737, kdy byl přijat Licensing Act, který zavedl cenzuru divadelních her. Osobní život V roce 1734 se Fielding oženil s Charlotte Craddockovou po úspěšném únosu, který byl vyvrcholením čtyřletého dvoření. Měli spolu pět dětí, ale pouze jedno z nich, dcera Henrietta, se dožila dospělosti. Charlotte zemřela v roce 1744, což Fieldinga hluboce zasáhlo. O tři roky později se oženil s bývalou služebnou své ženy, Mary Danielovou, která byla v té době těhotná. Toto manželství vyvolalo skandál, ale přesto měli spolu pět dětí, z nichž tři dcery zemřely v mladém věku a přežili pouze dva synové, William a Allen. Právnická kariéra Po konci své dramatické kariéry se Fielding začal věnovat právu. Dokončil právnické vzdělání v rekordním čase a stal se advokátem. V roce 1748 byl jmenován smírčím soudcem pro Westminster a později se stal magistrátem. Společně se svým nevlastním bratrem Johnem Fieldingem, který byl slepý, založil první profesionální policejní sbor v Londýně, známý jako Bow Street Runners. Fielding také vytvořil základy toho, co se později stalo Kriminálním registrem Scotland Yardu. Literární dílo Fielding je dnes nejvíce známý jako romanopisec. Jeho první významné prozaické dílo, An Apology for the Life of Mrs. Shamela Andrews (1741), bylo anonymně publikovanou parodií na populární román Pamela od Samuela Richardsona. V Shamele Fielding zesměšňuje Richardsonovu moralistickou hrdinku a odhaluje její pokrytectví a manipulativní povahu. Následoval román The History of the Adventures of Joseph Andrews and of his Friend Mr. Abraham Adams (1742), který Fielding definoval jako "komický epos v próze". Dílo vypráví o dobrodružné cestě sluhy Josepha Andrewse (bratra Pamely) a jeho přítele a mentora, roztržitého faráře Abrahama Adamse, z Londýna domů. Román kombinuje prvky pikareskního románu s klasickou erudicí a společenským komentářem. Vrcholem Fieldingovy literární tvorby je The History of Tom Jones, a Foundling (1749), považovaný za jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Tento rozsáhlý román sleduje osudy nalezence Toma Jonese, kterého se ujme dobrosrdečný statkář Allworthy. Tom je dobrosrdečný, ale impulzivní mladík, který se zamiluje do krásné Sofie Westernové. Román je mistrovským dílem vyprávění s důmyslně konstruovaným dějem, živými postavami a bystrým společenským komentářem. Fieldingův poslední román, Amelia (1751), je temnějším dílem, které odráží jeho zkušenosti jako magistráta i smutek po smrti první ženy. Román sleduje osudy manželského páru, kapitána Williama Bootha a jeho ženy Amelie, kteří čelí různým těžkostem v Londýně 18. století. Dílo se zabývá tématy manželství, ženské inteligence a vzdělání, a také kritizuje praktiky vězeňských dozorců. Odkaz a smrt Fielding trpěl špatným zdravím, zejména dnou, astmatem, žloutenkou a vodnatelností. Na radu svého lékaře se v roce 1754 vydal do Portugalska, aby se vyhnul drsné anglické zimě. Zemřel 8. října 1754 v Lisabonu ve věku 47 let. Henry Fielding je považován za jednoho z nejvýznamnějších anglických spisovatelů 18. století. Spolu se Samuelem Richardsonem je považován za zakladatele tradičního anglického románu. Jeho díla vynikají humorem, satirou, bystrým pozorováním lidské povahy a společenskou kritikou. Fielding také významně přispěl k vývoji právního systému a prosazování práva ve Spojeném království. Jeho literární i právnický odkaz přetrvává dodnes.