François Ozon

François Ozon, narozen 15. listopadu 1967 v Paříži, Francie, je významný francouzský filmový režisér a scenárista. Jako syn René a Anne-Marie Ozonových vyrůstal v prostředí, které později ovlivnilo jeho uměleckou dráhu. Vzdělání a počátky kariéry François Ozon vystudoval filmovou vědu na Université de Paris 1, kde získal magisterský titul, a následně absolvoval prestižní pařížskou filmovou školu La Fémis (1990-1993). Během studií byl veden významnými osobnostmi jako Eric Rohmer a Jean Douchet. Již v této době experimentoval s natáčením krátkých filmů na otcovu kameru Super 8. Jeho rané krátké filmy, kterých natočil celkem čtrnáct, vynikaly filmařskou inteligencí a provokativními náměty. Pozornost odborné veřejnosti upoutal zejména krátkým snímkem Une robe d'été (A Summer Dress, 1996), který byl nominován na Césara za nejlepší krátký film. Následoval středometrážní film Regarde la mer (See the Sea, 1997), ponurý erotický thriller, který ho etabloval jako jednoho z nejslibnějších mladých francouzských filmařů. Celovečerní debut a raná tvorba V roce 1998 debutoval celovečerním filmem Sitcom, satirickou dekonstrukcí buržoazních hodnot, která se vyznačovala idiosynkratickou stylizací a otevřeným zobrazením sexuálních deviací. Následovaly filmy Les Amants criminels (Criminal Lovers, 1999), připomínající verzi pohádky bratří Grimmů pro dospělé, a Gouttes d'eau sur pierres brûlantes (Water Drops on Burning Rocks, 2000), adaptace rané hry Rainera Wernera Fassbindera, za kterou získal cenu Teddy na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Mezinárodní průlom Ozonův skutečný průlom přišel s filmem Sous le sable (Under the Sand, 2000), v němž Charlotte Rampling ztvárnila ženu vyrovnávající se se zmizením manžela. Tento film mu vynesl první nominaci na Césara za nejlepší film a režii. Mezinárodní uznání však získal především díky snímku 8 femmes (8 Women, 2002), temné komedii s hvězdným obsazením zahrnujícím Catherine Deneuve, Isabelle Huppert a Emmanuelle Béart. Film byl komerčním i kritickým úspěchem a získal řadu nominací na mezinárodních filmových festivalech. Vrcholná tvorba V následujícím roce natočil Ozon francouzsko-britský thriller Swimming Pool (2003) s Charlotte Rampling a Ludivine Sagnier v hlavních rolích. Film byl nominován na Zlatou palmu na festivalu v Cannes a upevnil Ozonovu pozici mezi předními evropskými režiséry. Následovaly filmy 5x2 (Five Times Two, 2004), netradiční příběh rozpadu manželství vyprávěný pozpátku, a Le temps qui reste (Time to Leave, 2005), existenciální drama o smrtelně nemocném muži. V roce 2007 natočil Ozon svůj první plně anglicky mluvený film Angel s Romolou Garai v hlavní roli. Film, založený na románu britské spisovatelky Elizabeth Taylor, sleduje příběh chudé dívky, která se stane úspěšnou spisovatelkou romantických románů v edwardiánské Anglii. Během natáčení navázal Ozon s Garai silné přátelství a nazval ji svou "múzou". Pozdější kariéra a uznání V roce 2010 režíroval komedii Potiche s Catherine Deneuve a Gérardem Depardieu, která byla nominována na cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. V roce 2012 natočil film Dans la maison (In the House), za který získal cenu za nejlepší scénář na Evropských filmových cenách. Jeho film Jeune & Jolie (Young & Beautiful, 2013) byl nominován na Zlatou palmu na festivalu v Cannes. V následujících letech pokračoval v plodné tvorbě filmy jako Une nouvelle amie (The New Girlfriend, 2014), Frantz (2016) a Grâce à Dieu (By the Grace of God, 2018), který získal Stříbrného medvěda na Berlinale. Film se zabýval skutečným případem sexuálního zneužívání v katolické církvi a vyvolal značnou kontroverzi. V roce 2020 natočil Été 85 (Summer of 85), smyslný příběh první lásky a ztráty zasazený do Normandie 80. let. Následoval film Tout s'est bien passé (Everything Went Fine, 2021) o asistované sebevraždě a Peter von Kant (2022), genderově převrácená adaptace Fassbinderova filmu Hořké slzy Petry von Kantové. Jeho nejnovějším dílem je Mon Crime (The Crime Is Mine, 2023), komedie odehrávající se v Paříži 30. let. Filmový styl a témata François Ozon je považován za jednoho z nejvýznamnějších současných francouzských filmařů a je spojován s novým "Novým vlněním" ve francouzské kinematografii a s tzv. "cinéma du corps" (kinem těla). Jeho filmy se vyznačují estetickou krásou, ostrým satirickým humorem a nekonvenčním pohledem na lidskou sexualitu. Mezi opakující se témata v jeho tvorbě patří přátelství, sexuální identita, různé vnímání reality, pomíjivost a smrt. Ozon je známý svou všestranností a schopností pracovat v různých žánrech, od melodramatu přes thriller až po komedii. Jeho filmy často zkoumají složitosti mezilidských vztahů, zejména v rámci rodiny, a často se zaměřují na ženské postavy. Inspiraci čerpá od režisérů jako John Waters, Luis Buñuel a Rainer Werner Fassbinder. S více než dvaceti celovečerními filmy za posledních 25 let patří François Ozon k nejplodnějším a nejvšestrannějším evropským filmařům současnosti, jehož dílo neustále překvapuje a provokuje diváky i kritiky.