Jiří Vanýšek

Jiří Vanýsek, narozen 3. února 1944 v Brně, český filmový a televizní režisér, scenárista a pedagog. Jiří Vanýsek se narodil v rodině významného očního lékaře Jana Vanýška. Dětství prožil v Hradci Králové, kde jeho otec vedl oční kliniku a matka pracovala jako neuroložka. Léta dospívání strávil v Brně, kam se rodina později vrátila. V letech 1962-1968 studoval na pražské FAMU filmovou režii pod vedením profesora Otakara Vávry. Po dokončení studií se vrátil do rodného Brna, kde od roku 1968 začal pracovat jako televizní režisér v brněnském studiu Československé televize. Začátky kariéry a politické překážky Jedním z jeho prvních významných počinů byl hudební film Cesta, která vede nikam (1969), který natočil s československými rockovými skupinami za necelých deset dnů. Vanýsek chtěl představit nové hudební skupiny, které se v té době na televizních obrazovkách neobjevovaly. Film vznikal v období silného politického tlaku vůči všemu západnímu. Místo plánované premiéry v den přistání Američanů na Měsíci 20. června 1969 skončil snímek v trezoru a diváci ho mohli vidět až v roce 1992. Ve filmu účinkovaly skupiny a interpreti jako Synkopy, Olympic, Rebels, Prúdy, sourozenci Ulrychovi či Jaroslav Hutka. Před kamerou se poprvé objevil také Bolek Polívka, tehdy ještě student druhého ročníku JAMU. Vanýskova kariéra byla poznamenána politickými okolnostmi. Po roce 1968 byl jeho otec perzekuován komunistickým režimem za údajný podpis dokumentu Dva tisíce slov. Politické pronásledování zasáhlo i samotného Jiřího Vanýška v roce 1972. Také jeho dědeček Rudolf Vanýsek, který spoluzakládal Masarykovu univerzitu v Brně, byl postižen nástupem komunistů k moci v roce 1948. Vanýsek byl nucen opustit televizi a v letech 1972-1974 pracoval v divadle v Šumperku. Komise mu zakázala natáčet filmy a rozhodla, že nemůže pracovat v televizi. Návrat k televizní tvorbě Přes politické překážky se Vanýsek dokázal vrátit k televizní tvorbě a vytvořil řadu významných děl. Mezi jeho významné filmy patří Venca (1972), Potulné pohádkové divadlo 1 (1974) podle A. Přidala, Potulné pohádkové divadlo 2 (1976) podle vlastního scénáře, Rváč (1977) podle V. Čejchana. V roce 1982 natočil podle vlastního scénáře komedii Náledí, do jejíchž hlavních rolí obsadil Miroslava Donutila a Oldřicha Navrátila, kteří se později stali významnými hereckými osobnostmi. Hlavní ženskou roli ztvárnila brněnská rodačka Laďka Kozderková, která v postavě záletné paničky předvedla své herecké umění, neopakovatelný ženský šarm i smysl pro humor. V menších rolích se představili Jiřina Třebická, Mojmír Maděrič, Lenka Kodešová a Simona Peková. V roce 1984 natočil volné pokračování filmu Náledí s názvem Narozeniny. Tento snímek vypráví příběh manželů Páleníkových, jejichž lyžařský zájezd je spojen s oslavou narozenin Libora Páleníka v kolektivu vysokoškoláků, především dívek. V této situaci jeho žena nalézá spoustu podnětů k manželově nevěře a nakonec se stává obětí smyšlené představy. Příběh je úsměvnou drobnokresbou manželských nedorozumění. V hlavních rolích se představili Oldřich Navrátil, Lenka Skopalová, Jiří Krampol, Jitka Asterová, Simona Peková, Jan Schmid, Štefan Skrúcaný, Jaroslav Sypal, Václav Koubek a Peter Aczel. K dalším významným Vanýskovým dílům patří Zjasnělá noc (1983) podle D. Kukala a M. Bezoušky, Zkušební doba (1987) podle D. Tučkové, Chirurgie (1988) podle V. Vančury a Případy pana Janíka (1990) podle K. Čapka. Historická tvorba V roce 1991 režíroval historický dobrodružný film Černá fortuna podle scénáře Pavla Aujezdského. Příběh se odehrává v době třicetileté války a vypráví o dvou znesvářených bratrech. Starší ze sourozenců se snaží i v těchto pohnutých časech žít poctivě, zatímco jeho mladší bratr přijal dobovou normu a snaží se urvat, co se dá. Spojí se proto se zbytky švédského vojska, vezme za rukojmí svého synovce a neváhá zaútočit proti svému rodnému hrádku. Aby dosáhl svého cíle, spojí se i se silami, které jeho samotného nakonec zničí. Hudbu k tomuto baladickému příběhu napsal Miloš Štědroň. Dokumentární tvorba a pedagogická činnost V letech 1986-1995 se Vanýsek věnoval také dokumentární tvorbě a natočil dokumenty o významných osobnostech české literatury, jako byli František Halas, Oldřich Mikulášek, Jan Zahradníček a Ivan Blatný. Po sametové revoluci následovala v letech 1991-1996 pauza ve Vanýskově televizní tvorbě, kterou vyplnily podnikatelské aktivity. Od roku 1991 působí jako pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Vyučoval také na Filmové škole ve Zlíně. Zajímavostí z Vanýskovy režisérské praxe je příhoda, kdy mu při schvalování obsazení bylo řečeno, že k Miloši Kopeckému nemohou obsadit tehdejšího naprosto neznámého amatérského herce Arnošta Goldflama, protože by se mistr urazil. Vanýsek však odolal nátlaku a podle jeho slov si herci okamžitě porozuměli. Jiří Vanýsek patří k významným osobnostem české televizní a filmové tvorby, jehož dílo je charakteristické citlivým přístupem k lidským příběhům, smyslem pro humor a schopností pracovat s herci. Jeho tvorba zahrnuje jak komedie ze současnosti, tak historické a dokumentární filmy.