Branko Pleša

Branko Pleša (6. března 1926, Kiseljak, Bosna a Hercegovina, Jugoslávie – 9. června 2001, Bělehrad, Srbsko) byl významný srbský herec, divadelní režisér a pedagog. Patřil mezi nejvýraznější osobnosti jugoslávské kinematografie a divadla druhé poloviny 20. století. Vzdělání a počátky kariéry Od roku 1945 studoval na Zemské herecké škole v Záhřebu a v roce 1952 absolvoval studium herectví na Akademii divadelního umění v Bělehradě. Svou profesionální kariéru zahájil v roce 1946 ve Splitu, odkud v roce 1947 přešel do prestižního Jugoslávského dramatického divadla v Bělehradě, kde s menšími přestávkami působil po celou svou kariéru. Divadelní kariéra Branko Pleša se již svým prvním vystoupením v Jugoslávském dramatickém divadle v roce 1948 zařadil mezi výrazné herecké osobnosti. Debutoval rolí Maksa v inscenaci hry Ivana Cankara "Král Betajnovy" v režii Bojana Stupici. Vynikal sugestivní dikcí a uměřenou gestikulací, což mu umožnilo excelovat především v klasickém repertoáru, zejména v Shakespearových hrách. Za svůj výkon v roli Ivana Karamazova v dramatizaci románu Bratři Karamazovi získal prestižní Říjnovou cenu. V roce 1988 obdržel za své celoživotní dílo v oblasti divadelního herectví nejvyšší srbské herecké ocenění "Dobričin prsten". Filmová kariéra Během své dlouhé kariéry se Branko Pleša objevil ve více než osmdesáti filmech a televizních projektech, natočených mezi lety 1949 až 1998. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování v snímku Lilika (1970), který sám režíroval. Tento film, vyprávějící příběh mladé dívky odmítnuté vlastní matkou, získal významné mezinárodní uznání včetně ocenění Zlatý leopard na filmovém festivalu v Locarnu. Mezi další významné filmy, ve kterých Pleša účinkoval, patří Before the Truth (1968), kde ztvárnil jednu z hlavních rolí v příběhu o dvou mužích, kteří se po dvaceti letech od druhé světové války setkávají v jazzovém klubu. V televizním seriálu Dimitrije Tucovic (1973-1974) ztvárnil postavu Nikoly Pašiće ve čtyřech epizodách. V historickém seriálu Vuk Karadzic (1987), který mapuje život a dílo významného srbského lingvisty a reformátora srbského jazyka, se také objevil v jedné z rolí. Režijní činnost Kromě herectví se Branko Pleša věnoval také režii. Jeho jediným celovečerním filmem pro kina byla již zmíněná Lilika (1970), později však režíroval řadu televizních filmů. Jako divadelní režisér prosazoval nové přístupy a inscenační postupy, režíroval v mnoha jugoslávských divadlech a hostoval také v zahraničí, včetně Sovětského svazu a Bulharska. Pedagogická činnost V pozdějších letech své kariéry se Branko Pleša věnoval také pedagogické činnosti. Působil jako profesor herectví na Fakultě dramatických umění v Novém Sadu, kde vychoval řadu mladých hereckých talentů. Branko Pleša zůstává v paměti filmových a divadelních fanoušků jako všestranný umělec, který významně přispěl k rozvoji jugoslávské a srbské kultury. Jeho herecký projev se vyznačoval intelektuálním přístupem, citlivostí a schopností proniknout do psychologie postav, což z něj učinilo jednoho z nejvýraznějších herců své generace.