Katica Zeli

Katica Želi (13. června 1950, Žabalj, Srbsko, Jugoslávie) je srbská divadelní a filmová herečka, která se proslavila především svou divadelní tvorbou, ale zanechala výraznou stopu i v jugoslávské a srbské kinematografii. Divadelní kariéra Katica Želi absolvovala Dramatické studio v Novém Sadu pod vedením profesora Dejana Mijače. Svou nejvýznamnější uměleckou stopu zanechala v divadelním umění. V druhé polovině sedmdesátých a během osmdesátých let 20. století byla přední herečkou Národního divadla v Somboru, které patřilo k nejprestižnějším jugoslávským divadelním scénám. Byla jednou z hlavních představitelek repertoáru tohoto divadla a získala řadu významných ocenění. Ve svých pouhých 25 letech obdržela prestižní Sterijinu cenu za roli dívky ve hře "Ženidba i udadba" (Ženění a vdávání) podle textu Jovana Steriji Popoviće v režii Dejana Mijače. Tato inscenace dosáhla rekordního počtu více než 250 repríz. Další významné ocenění, cenu Ćuran, získala na Dnech komedie v Jagodině (tehdejším Svetozarevu) v roce 1979 za titulní roli v muzikálu "Andra i Ljubica". Během své divadelní kariéry ztvárnila řadu významných rolí v inscenacích jako "Mirandolina", "Onda lole izmisle parole", "Šta je to u ljudskom biću što ga vodi prema piću" a "Šumski duh". Její první rolí v profesionální kariéře byla Pipi Dlouhá punčocha. Vystupovala nejen na somborské scéně, ale i v dalších vojvodinských divadlech. V Bělehradě účinkovala v Divadle na Terazijích, Ateliéru 212 a v alternativních scénických projektech. V polovině osmdesátých let se rozhodla stát se nezávislou divadelní umělkyní. Filmová kariéra Svou filmovou kariéru zahájila Katica Želi v roce 1977 rolí jedné z odsouzených žen ve vlaku na začátku filmu The Dog Who Loved Trains (Pas koji je voleo vozove) režiséra Gorana Paskaljeviće. Tento film patří k významným dílům jugoslávské kinematografie a vypráví příběh uprchlice, kaskadéra a mladého muže, kteří se společně vydávají na cestu za svými cíli. Mezi její další významné filmové role patří účinkování ve filmu Variola Vera (1982) režiséra Gorana Markoviće, kde ztvárnila roli servírky. Tento film, inspirovaný skutečnou epidemií pravých neštovic v Jugoslávii v roce 1972, je považován za jeden z nejlepších srbských dramatických snímků. Dále se objevila v populární komedii Balkan Express (1983) režiséra Branka Baletiće, která vypráví o skupině drobných zločinců snažících se vydělat peníze pod rouškou hudební skupiny v Srbsku okupovaném Němci. V novější době se Katica Želi představila v televizním seriálu Klan (2020-2022) a v úspěšném kriminálním seriálu South Wind (Južni vetar). Její filmografie zahrnuje také snímky jako Newcomer, Operation Storm, Holding the Air, The Little One a Poltroon. Kromě toho se objevila v populárních televizních seriálech Andrija i Anđelka (2015-2016) a Sinđelići (2017). Ocenění a odkaz Katica Želi je držitelkou několika prestižních ocenění, včetně Sterijiny ceny za herecký výkon (1976) a Sochy Ćuran za nejlepší herecký výkon (1979). Její přínos jugoslávskému a srbskému divadlu a filmu je významný, přičemž její divadelní tvorba je považována za mimořádně hodnotnou součást kulturního dědictví regionu. Přestože je známá i filmovým divákům, její nejvýznamnější umělecký přínos spočívá v divadelní tvorbě, kde patřila k předním herečkám své generace.