Elena Zareschi

Elena Zareschi (23. června 1916, Buenos Aires, Argentina – 31. července 1999, Lucca, Itálie) byla italská divadelní, filmová a televizní herečka. Narodila se jako Elina Lazzareschi italským rodičům z Luccy, kteří se za prací přestěhovali do Argentiny, kde žili sedmnáct let. Počátky kariéry a vzdělání V roce 1923 se s rodinou vrátila do Itálie a usadila se v Lucce. V polovině 30. let se přestěhovala do Říma, kde v roce 1937 absolvovala prestižní Centro Sperimentale di Cinematografia. Téhož roku debutovala ve filmu L'ultima nemica pod vedením svého učitele Umberta Barbara. Přestože film nebyl úspěšný, Zareschi v něm předvedla svůj dramatický potenciál v intenzivní a mnohovrstevnaté roli. Filmová kariéra Ačkoliv měla ve filmu omezené příležitosti, vytvořila několik významných rolí. K jejím nejdůležitějším filmovým počinům patří Rita da Cascia (1943) režiséra Antonia Leonvioly, kde ztvárnila postavu světice s jedinečnou a živoucí lidskostí, a Gelosia (1942) Ferdinanda Marii Poggioliho, kde hrála nešťastnou manželku markýze z Roccaverdiny. Obě tyto role jí přinesly uznání kritiky. V poválečném období se objevovala ve filmech spíše sporadicky, ale téměř vždy v krátkých, avšak významných rolích. Zaměřovala se především na kostýmní filmy – ztvárnila Kassandru v Ulisse (1954) Maria Cameriniho, Alessandru v Erode il Grande (1959) Arnalda Genoina, královnu Pasifae v Teseo contro il minotauro (1960) Silvia Amadia a polskou princeznu v Col ferro e col fuoco (1962) Fernanda Cerchia. Mezi její další známé filmy patří Hamlet (1955), kde hrála královnu Gertrudu, a Medea (1965). Filmovou kariéru ukončila v roce 1971. Divadelní kariéra Na divadelních prknech debutovala v roce 1939 a právě divadlo se stalo hlavním těžištěm její umělecké činnosti. Spolupracovala s významnými režiséry jako Giorgio Strehler, Luchino Visconti a Guido Salvini. Po několik let působila jako první herečka po boku Vittoria Gassmana, s nímž společně s Luigim Squarzinou založila Compagnia del Teatro Nazionale. V této společnosti ztvárnila role jako Fúrie v Thyestovi od Seneky, královny Gertrudy v Shakespearově Hamletovi a účinkovala také v Alfierově Orestovi. Její vysoká postava a vznešený zjev ji předurčily k rolím v klasických tragédiích, kde excelovala na prestižních scénách jako Teatro Olimpico ve Vicenze a Teatro Greco v Syrakusách. Mezi její nejvýznamnější divadelní role patřily výstupy v Bettího Corruzione al palazzo di giustizia, Anouilhově Ornifle, Vergově Dal tuo al mio, Euripidově Elektře a Hekabě, Ibsenově Peer Gyntovi a D'Annunziově La fiaccola sotto il moggio. Televizní tvorba V 60. letech se prosadila také v televizních adaptacích klasických i moderních divadelních děl a televizních inscenacích. Vynikla v televizních zpracováních Čechovových Tří sester, Hugova Ruy Blase a Niccodeho La nemica. Její televizní role v Medee (1965) patří k jejím nejznámějším televizním výkonům. Elena Zareschi byla uznávanou interpretkou dramatických rolí s výrazným temperamentem a živou citlivostí. Její přístup k herectví byl téměř posvátný – divadlo vnímala jako nástroj individuálního vykoupení a přistupovala k němu s téměř náboženskou oddaností, jako k prostoru pro život, oběť a utrpení.