Yuriy Yakovlev

Yuriy Vasilyevich Yakovlev, narozen 25. dubna 1928 v Moskvě, zemřel 30. listopadu 2013, byl významný sovětský a ruský herec, který se stal jednou z nejvýraznějších osobností sovětské kinematografie druhé poloviny 20. století. Počátky kariéry Yuriy Yakovlev se již od mládí zajímal o herectví a divadlo. V letech 1948-1952 studoval herectví na Ščukinově divadelní škole při Vachtangovově divadle v Moskvě. Po absolvování studia se v roce 1952 stal členem souboru Vachtangovova divadla, kde působil po celou svou kariéru jako jeden z předních herců. Na divadelních prknech ztvárnil desítky rolí a spolupracoval s významnými osobnostmi sovětského divadla, jako byli Michail Uljanov, Ruben Simonov či Vasilij Lanovoj. Průlom ve filmové kariéře Skutečný průlom v Yakovlevově filmové kariéře přišel v roce 1958, kdy ztvárnil psychologicky náročnou roli knížete Myškina ve filmové adaptaci Dostojevského románu Idiot, kterou režíroval Ivan Pyrjev. Tato role mu přinesla mezinárodní uznání a etablovala ho jako jednoho z nejvýraznějších herců své generace. Yakovlev dokázal mistrovsky ztvárnit složitou psychologii této postavy a položil tak základy své budoucí filmové kariéry. Komediální role V 60. a 70. letech se Yakovlev proslavil především svými komediálními rolemi ve filmech režisérů Eldara Rjazanova a Leonida Gajdaje. V roce 1962 ztvárnil poručíka Rževského v Rjazanovově komedii Husarská balada, což byla role, která se stala natolik populární, že dala vzniknout nesčetným ruským anekdotám. Jednou z jeho nejslavnějších rolí byla dvojrole cara Ivana Hrozného a jeho jmenovce, domovního správce Ivana Vasiljeviče Bunši v Gajdajově komedii Ivan Vasiljevič mění povolání (1973). Tento film, založený na divadelní hře Michaila Bulgakova, vypráví příběh o cestování časem, kdy se domovní správce dostane do minulosti a je zaměněn za cara, zatímco skutečný car se ocitne v současnosti. Yakovlev v tomto filmu předvedl svůj mimořádný komediální talent a schopnost ztvárnit dvě naprosto odlišné postavy. Dramatické role Přestože byl Yakovlev známý především svými komediálními rolemi, exceloval i v dramatických postavách. V roce 1967 ztvárnil šlechtice Stivu Oblonského v klasické sovětské filmové adaptaci Tolstého románu Anna Karenina, kterou režíroval Alexandr Zarchi. Další významnou rolí byl žárlivý snoubenec Ippolit v Rjazanovově filmu Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel (1975), který se stal tradičním novoročním filmem v Sovětském svazu a později v Rusku. Pozdější kariéra V roce 1979 získal Yakovlev Státní cenu SSSR za své role ve dvoudílném filmu o druhé světové válce "Láska země" a "Osud", kde ztvárnil postavu Tichona Bruchanova, tajemníka okresního výboru Komunistické strany. Jeho filmová kariéra vyvrcholila rolí mimozemšťana Bi v sci-fi komedii Kin-dza-dza! (1986) režiséra Georgije Daneliji, kde hrál po boku Jevgenije Leonova a Stanislava Ljubšina. Jeho poslední filmovou rolí byl návrat k postavě Ippolita Georgijeviče v pokračování filmu Ironie osudu 2 (2007). Ocenění a odkaz Za svou bohatou hereckou kariéru získal Yuriy Yakovlev řadu ocenění. V roce 1976 mu byl udělen čestný titul Národní umělec SSSR. Obdržel také Řád Lenina (1988), Řád rudého praporu práce (1978) a mnoho dalších vyznamenání za svou práci v divadle a filmu. V roce 1997 vydal knihu pamětí s názvem "Album mého osudu". Yakovlev byl třikrát ženatý a měl tři děti - dceru Aljonu a syny Alexeje a Antona. Yuriy Yakovlev zůstává jedním z nejoblíbenějších a nejuznávanějších sovětských filmových herců, jehož všestranný talent mu umožnil ztvárnit širokou škálu postav od komediálních až po hluboce dramatické. Jeho schopnost přesvědčivě ztvárnit jak vážné, tak komické role z něj učinila skutečnou hvězdu sovětské kinematografie.