Wastl Witt

Wastl Witt (20. července 1882, Hausham – 22. prosince 1955, Mnichov) byl německý herec, charakterní komik a divadelní umělec. Proslavil se především svým ztvárněním typických bavorských venkovských postav ve filmech z 30. až 50. let 20. století. Divadelní začátky a raná kariéra Wastl Witt začal svou hereckou kariéru na divadelních prknech již v 10. letech 20. století. Jako charakterní herec a komik se na jevišti pohyboval od druhého desetiletí 20. století. Jeho komediální talent a schopnost autenticky ztvárnit bavorské venkovské typy mu později otevřely cestu i do filmového průmyslu. Filmová kariéra Ve filmech začal Wastl Witt účinkovat od roku 1933, kde obvykle ztvárňoval bukolické bavorské postavy. Mezi jeho první významné filmové role patřilo účinkování v nacistickém propagandistickém filmu S.A. Mann Brand (1933), kde ztvárnil postavu hostinského v "Café Diana". Tento snímek byl jedním ze tří propagandistických filmů o vzestupu nacistické strany, které byly natočeny v roce 1933, spolu s filmy Hitlerjunge Quex a Hans Westmar. Film byl natočen v Mnichově společností Bavaria Film pod vedením Franze Seitze Sr. a s nízkým rozpočtem. Scénář napsal Joe Stöckel a při natáčení bylo použito více než 1 600 komparzistů. V průběhu 30. a 40. let se Wastl Witt objevil v několika dalších filmech, včetně snímku Venus vor Gericht (1941), který vypráví příběh sochaře, nepřítele moderního umění, jenž vytvoří sochu Venuše ve stylu řeckého starověku a pohřbí ji v lese. Když je v roce 1930 vykopána, je považována za 2000 let starou antickou sochu. Mezi další významné filmy, ve kterých Wastl Witt účinkoval, patří Das sündige Dorf (1940) a Die keusche Sünderin (1944). V Die keusche Sünderin se děj točí kolem Xavera Bimshofera, nejbohatšího sedláka ve vesnici, jehož jediná dcera Lenerl by se měla provdat za muže, který je dostatečně pilný, aby udržel vzorovou farmu v chodu. Bimshofer však neví, že Lenerl už dávno tvoří pár se sluhou Seppem, a tak podezřívá každého mladého muže ve vesnici, že chce dobýt jeho chudou, nevinnou dceru. Aby Lenerl skutečně odolala všem těmto pokusům, získá od Thomase Kammerlehnera kamennou sochu "Cudné Kunigundy", která má chránit dívčinu cudnost a chránit ji před hříchem svou pozitivní energií. Poválečná tvorba a vrchol kariéry Po druhé světové válce pokračoval Wastl Witt ve své herecké kariéře a objevil se v několika významných filmech. Mezi jeho nejznámější poválečné filmy patří Der weißblaue Löwe (1952), Erster Klasse (1955) a Venus vor Gericht (1941). Der weißblaue Löwe (Modrobílý lev) je západoněmecká komedie z roku 1952 režírovaná Wernerem Jacobsem a Olfem Fischerem, ve které Wastl Witt ztvárnil hlavní roli. Film je založen na několika příbězích Ludwiga Thomy a byl natočen v Bavaria Studios v Mnichově. Ve filmu velmi opilý Bavorák Josef Filser souhlasí s koupí zchátralé požární stanice od obce. Když se druhý den vystřízliví, nemůže si na dohodu vzpomenout. Wastl Witt v tomto filmu ztvárnil urbayerského zemského politika Josefa Filsera, přičemž jeho protihráčem byl Hans Fitz. Časopis Der Spiegel o filmu napsal: "Ludwig Thoma-Potpourri – 'Erster Klasse', 'Lausbubengeschicht'n' a 'Altaich' – s Wastlem Wittem jako brzy již klasickým, královsko-bavorským zemským poslancem Josefem Filserem jako ústřední postavou." Odkaz a význam Wastl Witt patřil mezi významné charakterní herce německé kinematografie první poloviny 20. století. Jeho schopnost autenticky ztvárnit bavorské venkovské postavy z něj učinila vyhledávaného herce pro specifické role. Přestože účinkoval i v nacistických propagandistických filmech, jeho herecký talent mu umožnil pokračovat v kariéře i po druhé světové válce. Zemřel 22. prosince 1955 v Mnichově ve věku 73 let, zanechávaje za sebou bohaté filmové dědictví, které dodnes představuje cenný dokument o německé kinematografii své doby.