Ida Waterman

Ida Waterman, narozená 10. března 1852 ve Filadelfii v Pensylvánii, byla americká divadelní a filmová herečka. Její kariéra zahrnovala jak významné divadelní role, tak působení v němém filmu, kde se specializovala na role důstojných starších dam. Divadelní kariéra Ida Waterman se objevila ve více než třiceti broadwayských produkcích mezi pozdními 80. lety 19. století a počátkem 20. let 20. století. Její divadelní kariéra zahrnovala významné role jako Elise Claremont v komediální frašce Our Flat z roku 1889 a následující rok ztvárnila paní Kirke ve hře Men and Women po boku slavné herečky Maude Adams. V roce 1899 hrála paní Crawley v inscenaci Becky Sharp (později zfilmované v roce 1934 jako Becky Sharp). Svou broadwayskou kariéru uzavřela v roce 1922 rolí paní French ve hře Lawful Larceny. Během své dlouhé divadelní dráhy si vybudovala pověst spolehlivé charakterní herečky viktoriánské a edwardiánské éry. Filmová kariéra Po desetiletích úspěšné divadelní kariéry se Ida Waterman v druhé dekádě 20. století přesunula k němému filmu. Jako starší herečka se specializovala na vedlejší role důstojných dam z vyšší společnosti. Mezi její nejvýznamnější filmové role patřila Lady Eleanor Blount v dramatu Stella Maris (1918) s Mary Pickford v hlavní roli. V tomto kriticky uznávaném filmu ztvárnila Waterman tetu hlavní hrdinky, která se snaží ochránit svou neteř před krutostmi světa. Film byl režírován Marshallem Neilanem a patří mezi klasická díla němé kinematografie. Další významnou rolí byla paní David Phillips v komedii Amarilly of Clothes-Line Alley (1918), opět s Mary Pickford. Zde ztvárnila snobskou tetu bohatého sochaře, která se rozhodne provést společenský experiment s dívkou z chudé čtvrti. Když však zjistí, že se její synovec do dívky zamiloval, obrátí se proti ní a pokusí se ji ponížit. Tento film, stejně jako Stella Maris, byl režírován Marshallem Neilanem a scénář napsala Frances Marion podle románu Belle K. Maniates. V roce 1924 se objevila ve filmu The Enchanted Cottage jako paní Smallwood. Tento poetický snímek režírovaný Johnem S. Robertsonem s Richardem Barthelmessem a May McAvoy v hlavních rolích byl dobovou kritikou označen za "vzácný zážitek pro každého s poetickou duší". O rok později, v roce 1925, si zahrála ve filmu The Swan režiséra Dmitriye Bukhovetskiye, kde se objevila po boku Frances Howard, Adolpha Menjou a Ricarda Corteze. I v tomto snímku prokázala svůj talent pro ztvárnění charakterních rolí. Mezi její další filmy patřily That Royle Girl (1925), A Social Celebrity (1926) a Say It Again (1926). Waterman byla populární v mnoha němých filmech v desátých a dvacátých letech 20. století jako představitelka vedlejších rolí starších dam, podobně jako její kolegyně Kate Lester. Osobní život a odkaz Ida Waterman byla vdaná za Josepha Francoeura a Freda Watermana. Zemřela 22. května 1941 v Cincinnati v Ohiu ve věku 89 let. Přestože její jméno dnes není tak známé jako jména hlavních hvězd němé éry, její příspěvek k rané kinematografii a divadlu je nezpochybnitelný. Jako herečka, která úspěšně přešla z divadelních prken k filmovému plátnu, představuje Ida Waterman důležitou součást historie amerického filmu a divadla přelomu 19. a 20. století.