Nancy Walker

Nancy Walker (narozena jako Anna Myrtle Swoyer; 10. května 1922, Filadelfie, Pensylvánie – 25. března 1992, Studio City, Kalifornie) byla americká herečka, komička a režisérka, která se proslavila svým výrazným komediálním talentem na divadelních prknech, ve filmu i v televizi. Rané období a divadelní začátky Nancy Walker se narodila do umělecké rodiny jako dcera varietního komika Deweyho Barta (vlastním jménem Stewart Steven Swoyer) a tanečnice Myrtle Lawler. Po smrti matky v roce 1930 vyrůstala cestováním po varietním okruhu se svým otcem. Vzdělání získávala přerušovaně mezi lety 1929 a 1940 na Professional Children's School v New Yorku. Její kariéra začala v roce 1941, kdy ve věku 19 let absolvovala konkurz u divadelního producenta George Abbotta. Ten ji omylem představil jako „Miss Walker", a tak vznikl její umělecký pseudonym. Abbott rozpoznal její přirozený komediální talent a obsadil ji do role „Blind Date" v broadwayském muzikálu Best Foot Forward, kde okamžitě zaujala kritiky i diváky. Filmová kariéra V roce 1943 se Nancy Walker přesunula do Hollywoodu, kde si zopakovala svou roli ve filmové verzi Best Foot Forward. Ve stejném roce se objevila po boku Judy Garland a Mickeyho Rooneyho ve filmu Girl Crazy. Následoval snímek Broadway Rhythm (1944), kde zpívala píseň Leonarda Bernsteina „Milkman, Keep Those Bottles Quiet". Přestože její nekonvenční vzhled a drobná postava (měřila pouhých 147 cm) ji předurčovaly spíše pro komediální role, její talent byl nepopiratelný. K filmovému plátnu se později vrátila ve snímcích Stand Up and Be Counted (1972), Forty Carats (1973) a v jedné ze svých posledních významných filmových rolí v komedii Murder by Death (1976). Návrat na Broadway Po krátkém působení v Hollywoodu se Nancy Walker vrátila na Broadway, kde v roce 1944 zazářila v muzikálu On the Town jako taxikářka Hildy Esterhazy. Její interpretace písně „I Can Cook, Too!" se stala legendární. V následujících letech excelovala v řadě broadwayských produkcí, včetně Barefoot Boy with Cheek (1947), Look Ma, I'm Dancin' (1948), Along Fifth Avenue (1949), Copper and Brass (1957), Do Re Mi (1960) a A Funny Thing Happened on the Way to the Forum (1971). Za své výkony byla dvakrát nominována na cenu Tony v kategorii nejlepší herečka v muzikálu – v roce 1956 za Phoenix '55 a v roce 1961 za Do Re Mi. Televizní úspěchy Skutečný průlom v televizní kariéře přišel pro Nancy Walker v roce 1970, kdy se poprvé objevila jako Ida Morgenstern, matka Rhody Morgenstern, v seriálu The Mary Tyler Moore Show. Tato role se ukázala jako ideální pro její talent. Epizoda „Support Your Local Mother", která představila její postavu, byla tak dobře přijata, že získala cenu Emmy za vynikající scénář. V roce 1974 se stala pravidelnou členkou obsazení spin-off seriálu Rhoda, kde její postava Idy Morgenstern patřila k nejoblíbenějším. Současně v letech 1971-1976 hrála hospodyni Mildred v úspěšném detektivním seriálu McMillan & Wife s Rockem Hudsonem. Díky své schopnosti přecházet mezi oběma seriály se stala jednou z nejviditelnějších televizních hereček 70. let. Za tyto dvě role získala celkem sedm nominací na cenu Emmy. V roce 1976 dostala vlastní seriál The Nancy Walker Show, kde ztvárnila agentku talentů Nancy Kittredge, ten však neměl dlouhého trvání. Režijní práce a pozdější kariéra Nancy Walker se postupně začala věnovat i režii. Režírovala epizody seriálů The Mary Tyler Moore Show, Rhoda a Alice. V roce 1980 debutovala jako filmová režisérka snímkem Can't Stop the Music s diskotékovou skupinou The Village People a olympionikem Brucem Jennerem. Film byl komerčním neúspěchem a zůstal jejím jediným celovečerním režijním počinem. V pozdějších letech se objevila jako host v seriálech jako Fantasy Island, Love Boat a The Golden Girls, kde ztvárnila Sophiinu sestru Angelu, za což získala svou osmou nominaci na Emmy. Její poslední pravidelnou rolí byla postava Sary Bower v sitcomu True Colors (1990-1992), kterou hrála na invalidním vozíku, když se její zdravotní stav zhoršoval. Osobní život a odkaz Nancy Walker byla dvakrát vdaná. Její první manželství s Garem Moorem trvalo pouhých 10 měsíců. V roce 1951 se provdala za učitele hudebního divadla Davida Craiga, s nímž měla dceru Mirandu. Toto manželství vydrželo až do její smrti. Byla také blízkou přítelkyní herce Montgomeryho Clifta. Kromě své herecké kariéry byla Nancy Walker po dvě desetiletí (1970-1990) známá jako servírka Rosie v reklamách na papírové utěrky Bounty, kde proslavila slogan „the quicker picker-upper". Nancy Walker zemřela 25. března 1992 ve věku 69 let na rakovinu plic. Během své pětidekádové kariéry se zapsala do historie jako výrazná komediální herečka s nezaměnitelným stylem, která dokázala rozesmát publikum na divadle, ve filmu i v televizi.