Ernst Waldbrunn

Ernst Waldbrunn, narozen 14. srpna 1907 v Krumlově (dnes Český Krumlov, Česká republika), zemřel 22. prosince 1977 ve Vídni, byl rakouský herec, kabaretista, komik a autor. Původ a vzdělání Ernst Waldbrunn se narodil jako syn rakouského úředníka Karla Waldbruna a jeho ženy Rosy, rozené Ledererové, dcery židovského obchodníka s uhlím a tabákem. Vyrůstal v Mostě (tehdy Brüx), kde jeho otec pracoval jako okresní správce. Na nátlak otce vystudoval práva v Praze, kde získal doktorát. Jeho skutečnou vášní však bylo divadlo, a tak v roce 1928 debutoval bez jakéhokoli hereckého vzdělání v Teplicích-Šanově (Teplitz-Schönau). Následně působil na provinčních scénách v Čechách a na Moravě, kde se vypracoval od statisty k herci. Válečná léta Během angažmá v divadle v Gliwicích (Gleiwitz) byl jako "židovský míšenec" nucen účastnit se představení pro dozorce v koncentračním táboře Osvětim. Po všeobecném uzavření divadel v září 1944 byl internován v táboře, z něhož v říjnu uprchl a skrýval se u známých ve Vídni. Waldbrunnova rodina byla těžce zasažena holocaustem - nejméně dvě jeho tety z matčiny strany zahynuly v nacistických vyhlazovacích táborech. Poválečná kariéra v kabaretu V roce 1945 vystoupil Waldbrunn v znovuotevřeném kabaretu Simpl ve Vídni, kde přednesl prolog věnovaný významným konferenciérům Fritzi Grünbaumovi a Paulu Morganovi. Od roku 1950 zde účinkoval po boku Karla Farkase v dvojkonferencích psaných Hugo Wienerem. Zatímco Farkas hrál "chytrého" (der Gescheite), Waldbrunn ztvárňoval "hloupého" (der Blöde). Tuto roli převzal také v televizním pořadu "Bilanzen" rakouské televize ORF. Jeho charakteristické "koktání" se stalo jeho poznávacím znamením a přispělo k jeho oblíbenosti u publika. Divadelní kariéra Vedle kabaretní činnosti působil Waldbrunn jako herec a komik na vídeňských jevištích, především v divadle Theater in der Josefstadt, kde byl v letech 1946 až 1977 členem souboru. Zde ztvárnil řadu rolí, včetně vojáka Švejka a postav z děl Molnára, Schnitzlera nebo Nestroye. V Josefstadtu působil nejen jako herec, ale také jako režisér a autor. Společně s Lidou Winiewiczovou napsal vážnou a autobiograficky laděnou hru Die Flucht (Útěk), při jejíž premiéře ve Vídni v roce 1965 sklidil v hlavní roli velký úspěch. Filmová kariéra Na filmovém plátně se Waldbrunn poprvé objevil v roce 1947 v malé roli barona Schlicka ve filmu Das unsterbliche Antlitz (Nesmrtelná tvář). V následujících letech se objevil v řadě rakouských a německých filmů. K jeho nejvýznamnějším patří Der keusche Lebemann (Cudný světák, 1968), kde ztvárnil titulní roli, Die Zirkusprinzessin (Cirkusová princezna, 1970), kde hrál postavu Pelikána, a Irene in Nöten (Irena v nesnázích, 1953). Dále účinkoval ve filmech jako Frau Wirtin bläst auch gern Trompete (1970), Ein Dorf ohne Männer (Vesnice bez mužů, 1969), Das Spukschloß im Salzkammergut (Strašidelný zámek v Solné komoře, 1965) a mnoha dalších. Televizní tvorba V televizi se Waldbrunn proslavil nejen svými dvojkonferencemi s Karlem Farkasem, ale také účinkováním v seriálech jako Hallo – Hotel Sacher … Portier! (1975), kde ztvárnil roli Adalberta Mayeringa, nebo v seriálu Maghrebinische Geschichten. Objevil se také v televizních filmech jako Gute Freunde (Dobří přátelé, 1973) v roli Lionela, Lauter liebe Leute (Samí milí lidé, 1972) jako Martin Beierl, nebo Change (1975) jako pan Mitterdorfer. Osobní život Ernst Waldbrunn byl v letech 1950 až 1964 ženatý s herečkou Elfriede Ottovou, která byla o osmnáct let mladší. Seznámili se během práce pro rakouskou rozhlasovou společnost RAVAG. Po rozvodu žil Waldbrunn deset let jako stálý host v hotelu Sacher. Koncem září 1977 utrpěl mrtvici a 22. prosince téhož roku ve Vídni zemřel. Jeho čestný hrob se nachází na vídeňském Ústředním hřbitově.