Gizela Vukovic

Gizela Vuković, narozena 5. září 1926 v Subotici v Srbsku (tehdejší Jugoslávie), zemřela 29. března 2015 v Bělehradě, byla významná srbská herečka chorvatského původu. Svou hereckou kariéru zahájila v roce 1948, kdy začala působit v divadle. Po ukončení gymnázia se nejprve účastnila představení v Mládežnickém domě v Subotici, kde psala krátké jednoaktovky a sama v nich hrála. Divadelní kariéra V roce 1947 byla přijata do Subotického národního divadla, kde absolvovala dvouletý dramatický kurz pod vedením E. Karaska. Do roku 1956 vytvořila řadu významných rolí v klasickém repertoáru, Nušićových komediích a lidových hrách se zpěvem. Zvláště úspěšná byla v představení Čabonina razgala M. Paljkoviće, hře ze života Bunjevců. V letech 1956-1959 byla členkou Národního divadla v Kotoru a v letech 1960-1962 Národního divadla v Leskovci. Později se stala členkou Chorvatského národního divadla v Subotici, kde byla považována za hvězdu. Ztvárnila významné role jako Koštana, Hasanaginica a Soňa z Čechovových děl. Filmová kariéra Gizela Vuković debutovala ve filmu v roce 1960 snímkem Partizanske priče režiséra Stoiljka Stoleta Jankoviće. S tímto režisérem později spolupracovala na filmu Radopolje (1963), Partizani (1974) a stejnojmenném televizním seriálu Partizani (1976). Její filmografie zahrnuje spolupráci s mnoha významnými jugoslávskými režiséry. S Aleksandrem Petrovićem natočila filmy Tri (1965) a Neprijatelj (1965), s Živojinem Žikou Pavlovićem filmy Buđenje pacova (1967) a Zaseda (1969). Největšího uznání se jí dostalo za roli seljanky Dany Jezdić v dramatu U raskoraku (1968) režiséra Milenka Štrbce, za kterou získala prestižní ocenění Zlatna arena na Filmovém festivalu v Pule. Film byl také uveden na 18. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Mezi její další významné filmy patří Vreme ljubavi (1966), kde ztvárnila roli Striny v segmentu "Put", a The Last Guerrilla (1974), známý také pod názvem Hell River. Vrchol kariéry Nejznámější je však Gizela Vuković díky roli tetky Liny ve filmu Wintering in Jakobsfeld (1975) režiséra Branka Bauera, kterou zopakovala ve filmu Salaš u Malom Ritu (1976) a stejnojmenném televizním seriálu. Tyto projekty vznikly na základě knihy Arsena Dikliće a staly se velmi populárními v tehdejší Jugoslávii. Její filmografie zahrnuje více než 40 filmových a televizních rolí, včetně zahraničních projektů jako film Soledad (1967) a televizní seriály Eneida (1971-1972) a Lo scialo (1987). Osobní život Gizela Vuković byla dvakrát vdaná. Z prvního manželství měla dceru Milici. Její druhý sňatek s hudebníkem Zvonkem Bogdanem vzbudil značnou pozornost veřejnosti. Pár se seznámil v roce 1963 během natáčení filmu Radopolje, brzy se vzali, ale manželství trvalo pouze šest let a skončilo rozvodem. V 90. letech 20. století se Gizela Vuković dostala do vážných finančních problémů, které vedly k tomu, že přišla o svůj byt v Bělehradě. Poslední roky svého života strávila v těžkých podmínkách, pečujíc o svou nemocnou dceru a autistického vnuka Branka.