Irma von Cube

Irma von Cube (26. prosince 1899, Hannover, Německo – 25. července 1977, Hollywood, Kalifornie, USA) byla německo-americká scenáristka, která se významně prosadila v Hollywoodu a zanechala nesmazatelnou stopu v kinematografii první poloviny 20. století. Počátky kariéry v Německu Svou profesionální dráhu zahájila Irma von Cube v Německu na počátku 30. let, kde působila nejprve jako herečka a později jako scenáristka. Mezi její první významné projekty patřil film Mädchenschicksale (1928) režiséra Richarda Löwenbeina. V roce 1930 spolupracovala s režisérem Anatolem Litvakem na hudebním filmu Dolly Gets Ahead (Dolly macht Karriere) s Dolly Haas v hlavní roli. Pro tento film napsala také texty písní a snímek se stal velkým diváckým úspěchem. Následovala spolupráce s Litvakem na dalších projektech, včetně filmů No More Love (1931) a Calais-Dover (1931) s Lilian Harvey v hlavní roli. Emigrace do USA a hollywoodská kariéra V roce 1938, po nástupu nacistů k moci, emigrovala Irma von Cube do Spojených států, kde pokračovala ve své scenáristické kariéře. Rychle se adaptovala na hollywoodský systém a začala psát scénáře pro americké filmy. Jedním z jejích prvních významných amerických projektů byl film They Shall Have Music (1939) režiséra Archieho Maya. Tento snímek vypráví příběh mladého uprchlíka, který nachází smysl života poté, co uslyší hrát slavného houslistu Jaschu Heifetze, a laskavý ředitel hudební školy v finančních potížích ho přijme. V roce 1947 napsala scénář k životopisnému filmu Song of Love, který režíroval Clarence Brown. Film pojednává o vztahu mezi slavnými hudebníky 19. století – Clarou Wieck Schumannovou (Katharine Hepburn) a Robertem Schumannem (Paul Henreid). Ve snímku se objevil také Robert Walker v roli Johannese Brahmse. Vrchol kariéry a uznání Největšího úspěchu dosáhla Irma von Cube v roce 1948 jako spoluautorka scénáře k filmu Johnny Belinda režiséra Jeana Negulesca. Tento film, adaptovaný podle divadelní hry, vypráví příběh hluchoněmé dívky, která se stane obětí znásilnění. Snímek byl průlomový tím, že se jako jeden z prvních hollywoodských filmů odvážil otevřeně zpracovat téma znásilnění, které bylo do té doby v rámci Produkčního kodexu zakázáno. Za scénář k Johnny Belinda byla Irma von Cube nominována na Oscara. Film získal celkem 12 nominací na Oscara, včetně kategorie Nejlepší film, a Jane Wyman za svůj výkon v hlavní roli získala Oscara za nejlepší herečku. V roce 1951 se Irma von Cube podílela na mezinárodním koprodukčním projektu A Tale of Five Cities (Passaporto per l'oriente), kde působila jako jedna z režisérek. Tento britsko-italský film byl režírován šesti různými režiséry, přičemž každý z nich natáčel v jiném evropském městě – Římě, Paříži, Berlíně, Londýně a Vídni. Film vypráví příběh Angličana Boba Mitchella, který po válce ztratí paměť a vydává se na cestu po Evropě, aby znovu objevil svou identitu. Její poslední významný scénář byl pro film The Girl in White (1952) režiséra Johna Sturgese s June Allyson v hlavní roli. Film byl založen na pamětech průkopnické ženské chirurgyně Emily Dunning Barringerové a její autobiografii Bowery to Bellevue. Osobní život a odkaz Irma von Cube byla provdána za Erwina Kalsera. Zemřela 25. července 1977 v Hollywoodu v Kalifornii. Byla matkou Konstantina Kalsera, producenta, který později získal Oscara. Irma von Cube patří mezi významné scenáristy své doby, jejichž práce pomohla posunout hranice toho, co bylo v hollywoodských filmech možné zobrazit. Její schopnost adaptovat se na nové prostředí po emigraci a úspěšně pokračovat ve své kariéře v Hollywoodu svědčí o jejím mimořádném talentu a profesionalitě. Její nejznámější dílo, Johnny Belinda, zůstává důležitým milníkem v historii americké kinematografie.