Carlos Villarías

Carlos Villarías (7. července 1892, Córdoba, Španělsko – 27. dubna 1976, Los Angeles, USA) byl španělský herec, který se proslavil především svou rolí hraběte Draculy ve španělské verzi slavného hororu. Raný život a vzdělání Carlos Villarías Llano se narodil jako syn armádního generála v andaluském městě Córdoba. Během dětství žil v různých španělských městech, včetně San Sebastiánu, kde se naučil číst a psát, a Valladolidu, kde dokončil středoškolské vzdělání. Jeho otec ho poslal do Paříže, aby zdokonalil svou francouzštinu, ale tam se setkal se španělským přítelem, který ho povzbudil k rozvíjení hlasu a hereckému umění. Po dvou letech přípravy debutoval jako operní zpěvák. Následně se přestěhoval do Itálie, aby rozšířil své hudební znalosti, a vystupoval v Turíně. Cesta do Ameriky Začátek první světové války, která zpustošila velkou část Evropy, spolu s milostným románkem, přiměly Villaríase změnit směr svého života a odejít do Spojených států. V Americe pokračoval v operním zpěvu, ale rozšířil svůj repertoár i o drama a komedii. Jedním z jeho nejvýznamnějších děl z tohoto období byla opereta Rose Marie, která byla později adaptována pro film. Filmová kariéra a Dracula Villaríasova filmová kariéra začala na přelomu 20. a 30. let 20. století, kdy se objevil v několika španělskojazyčných produkcích hollywoodských studií. V roce 1930 účinkoval ve filmech jako El cuerpo del delito (Corpus Delicti) a Estrellados. Zlomovým okamžikem jeho kariéry se však stala hlavní role ve španělské verzi filmu Dracula z roku 1931, kde ztvárnil titulní postavu hraběte Draculy. Film režíroval George Melford a Villarías v něm hrál po boku Barryho Nortona a Lupity Tovar. Španělskojazyčná verze Draculy byla oznámena 1. října 1930, přičemž režie se ujal George Melford, bývalý herec, který měl na kontě několik režijních počinů včetně filmu The Sheik (1921) s Rudolphem Valentinem. Po několika letech u Paramountu začal pracovat pro Universal, kde často režíroval španělské verze studiových filmů. Ačkoli je jako producent uveden Carl Laemmle Jr., praktickým supervizorem byl 27letý Paul Kohner. Scénář, který adaptoval Baltasar Fernández Cué z anglické verze Garretta Forta, se od ní liší rozšířením několika dialogů, přeskupením scén a přidáním dalšího materiálu s Renfieldovým rozrušeným komickým strážcem Martinem. Tato verze Draculy byla o 29 minut delší než anglická verze. Podle syna Lupity Tovar, Pancha Kohnera, Melford a Villarías sledovali scény natočené během dne a prováděli vylepšení. Natáčení probíhalo v noci, zatímco anglická verze se točila během dne. Herci používali přesně stejné kulisy jako anglické obsazení a stoupali na stejná místa. Scény byly plné strašidelných kulis, temných stínů, zapálených svíček a pavučin, což vytvářelo atmosféru, která podle Tovar "byla jiným světem, kde člověk propadl kouzlu Draculy". Ačkoli obě verze filmu Dracula využívaly stejné kulisy, dekorace a základní scénář, existovaly mezi nimi významné rozdíly. Nejpozoruhodnějším rozdílem je jejich délka: španělská verze je téměř o 30 minut delší než originál, protože Melford nevynechal žádné z nezbytných scén a dialogů. Pozdější kariéra Po úspěchu Draculy se Villarías objevil v mnoha dalších filmech, ale tato role ho provázela po celý život. Když skončila éra španělských verzí hollywoodských filmů (mezi které patří například zábavný snímek Asegure a su mujer se scenáristou Jardielem Poncelou a hlavní představitelkou Conchitou Montenegro), rozhodl se zůstat v Hollywoodu a natáčet filmy v angličtině. Podobně jako Antonio Moreno (jeden z prvních, kdo měl hvězdu na hollywoodském chodníku slávy) žil Villarías nějakou dobu v Mexiku. Tam mu bylo nabídnuto, aby hrál Draculu na divadelních prknech, což se setkalo s velkým úspěchem u publika (více než 350 představení). Účinkoval v několika filmech a založil také vlastní divadelní společnost. Mezi jeho další významné filmy patří "The Big Trail", "The Criminal Code" a "From hell to heaven" z roku 1931, "Men in My Life" z roku 1932, "The California Trail" a "Cardboard City" z roku 1933. V roce 1934 účinkoval ve filmech jako "Grenadiers of love", "Three Loves" a "Bordertown". V roce 1935 se objevil ve filmech "Goin' to Town", "The Sea Devil" a "The mystery of the pale face". Jeho filmografie pokračovala v roce 1936 filmy "Ora Ponciano!" a "The superloco", a v roce 1937 ztvárnil hlavní roli ve filmu "Nostradamus". Ve filmu Nostradamus, který režírovali Juan Bustillo Oro a Antonio Helú, Villarías ztvárnil titulní roli. Příběh sleduje Nostradama, který se po dvaceti letech studia s mystiky uvnitř Gazy Sphinx vrací do Paříže, aby pomstil svého otce upáleného jako čarodějnice a zachránil svou milovanou před královským dvorem, kde způsobuje nesváry a smrt. Mezi jeho další významné filmy patří El cuerpo del delito (1930) a Gran Hotel (1944). Carlos Villarías zemřel 27. dubna 1976 v Los Angeles v Kalifornii ve věku 83 let. Odkaz Španělská verze Draculy je mnoha filmovými odborníky považována za lepší než anglická verze. V roce 2015 byla Dracula vybrána pro uchování v Národním filmovém registru Spojených států Kongresovou knihovnou jako "kulturně, historicky nebo esteticky významná". Přestože se diskutuje o tom, zda maďarský Béla Lugosi nebo španělský Carlos Villarías podal lepší herecký výkon, Lugosiho tajemná, exotická a legendární osobnost je neoddělitelně spojena s hrabětem z Transylvánie, zatímco Villarías zůstává pro mezinárodní publikum téměř neznámý. Ve španělsky mluvících zemích distribuovala Universal Studios pouze Melfordovu verzi, a tak publikum nemělo možnost porovnat Lugosiho výkon s Villaríasovým. Carlos Villarías zůstává významnou postavou v historii hororového žánru a jeho ztvárnění hraběte Draculy ve španělské verzi klasického filmu představuje důležitý příspěvek k světové kinematografii.