Yvette Vickers

Yvette Vickers, narozená jako Yvette Iola Vedder 26. srpna 1928 v Kansas City v Missouri, byla americká herečka, modelka a zpěvačka. Jako dcera jazzových hudebníků Charlese a Marie Vedderových byla od dětství obklopena hudbou a během svého mládí cestovala s rodiči na jejich různá vystoupení. Vzdělání a začátky kariéry Vickers nastoupila na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles (UCLA) v pouhých 16 letech, kde původně studovala žurnalistiku. Po absolvování kurzu herectví však objevila svou vášeň pro dramatické umění a změnila svůj obor. Svou kariéru zahájila účinkováním v televizních reklamách. V polovině 50. let se přestěhovala do New Yorku, kde se stala tváří šamponu White Rain. Později se vrátila do Kalifornie, aby se věnovala herecké kariéře. Její první filmové vystoupení je uvedeno pod jménem Yvette Vedder v klasickém filmu Sunset Boulevard (1950), ačkoli nebyla uvedena v titulcích. První oficiální filmovou roli pod jménem Vickers získala ve snímku Short Cut to Hell (1957), který režíroval James Cagney při svém režijním debutu. Vrchol filmové kariéry Vickers se proslavila především svými rolemi v kultovních hororových filmech konce 50. let. V roce 1958 ztvárnila postavu Honey Parker, milenky manžela hlavní hrdinky ve filmu Attack of the 50 Foot Woman. Tato role ji definovala v očích mnoha fanoušků a stala se jejím nejznámějším výkonem. O rok později si zahrála nevěrnou manželku Liz Walker ve filmu Attack of the Giant Leeches. Tyto dvě role upevnily její status kultovní hvězdy béčkových filmů. Kromě hororových filmů se objevila také v dalších snímcích jako Reform School Girl (1957), I Mobster (1958) a Juvenile Jungle (1958). V červenci 1959 se stala Playmate měsíce v časopisu Playboy, přičemž její fotografie pořídil známý režisér Russ Meyer. Toto období představovalo vrchol její popularity, ačkoli ji zároveň zařadilo do kategorie sexuálních symbolů, což mohlo omezit její herecké příležitosti v mainstreamových filmech. Pozdější kariéra Po roce 1960 začaly její filmové role ubývat. Přesto se jí podařilo získat menší, ale významnou roli Lily Peters v oceňovaném filmu Hud (1963) s Paulem Newmanem v hlavní roli. Podle některých zdrojů měla její postava původně větší prostor, ale mnoho jejích scén bylo vystřiženo před uvedením filmu. V 60. letech se také objevila v malé roli ve filmu Beach Party (1963). V 70. letech se Vickers vrátila k filmové práci, když si zahrála paní Barker v hororu What's the Matter with Helen? (1971) s Debbie Reynolds a Shelley Winters. Objevila se také v televizním filmu The Dead Don't Die (1975) a v televizních seriálech jako Emergency! a My Three Sons. Její poslední filmovou rolí byla sousedka v hororu Evil Spirits (1990), kde hrála po boku Karen Black a Arte Johnsona. Hudební kariéra a osobní život Vickers byla také talentovanou zpěvačkou. V 90. letech vydala jazzové album A Tribute to Charlie and Maria jako poctu svým rodičům. V roce 1989 nahrála píseň "The Leeches Are Crawling All Over Me" s punkovou skupinou Nyck Varooms Tomb, což krátce oživilo její kariéru. Později vystupovala s kabaretním programem. V osobním životě byla Vickers třikrát vdaná - za Dona Prella (1953-1957), Leonarda Burnse (1959-1961) a Toma Howlanda (1967-1969). Měla také dlouhodobé vztahy s herci Jimem Huttonem a Carym Grantem. Neměla žádné děti. Odkaz a poslední roky V roce 2005 navštívila Kanadu, aby se zúčastnila Toronto Classic Movie Festival, a v roce 2007 se podílela na audiokomentáři k DVD vydání filmu Attack of the 50 Foot Woman. Před svou smrtí pracovala na své autobiografii. Vickers byla naposledy viděna naživu v roce 2010. Její mumifikované tělo bylo objeveno sousedkou Susan Savage 27. dubna 2011 v jejím domě v Beverly Hills. Podle forenzních vědců mohla být mrtvá až rok před objevením jejího těla. Příčinou smrti bylo srdeční selhání v důsledku onemocnění koronárních tepen. Ačkoli její filmová kariéra byla omezena především na béčkové filmy, Yvette Vickers zanechala nesmazatelnou stopu v žánru hororových filmů a stala se kultovní ikonou, jejíž vliv přesahuje její filmografii. Její tragický konec dodal její osobnosti další rozměr, který přispěl k jejímu jedinečnému kultovnímu statusu.